Příčinou demonstrací bylo odhalení finančních skandálů tehdejšího premiéra a jeho manželky v tzv. Panama Papers. Opozice reagovala na masové protesty požadavkem vypsání předčasných voleb. Ačkoliv premiér Sigmundur Davíð nejprve prohlásil, že odstoupit nehodlá, 5. dubna nečekaně rezignoval s tím, že se jedná o dočasný krok. Progresivní strana ho ještě týž den nahradila Sigurðurem Ingi Jóhannssonem. Prezident Olafur Ragnar Grimsson poté povolal ke konzultacím předsedy obou koaličních uskupení – Progresivní strany a Strany nezávislosti, z čehož vzešla dohoda o předčasných volbách. Připomeňme, že do islandského Althingu se volí poměrným systémem s uzavírací klauzulí 5 %, kterou strany musí překročit, aby získaly poslanecké mandáty, přičemž soutěží o 63 křesel.

Ve volbách v roce 2013 přesvědčivě zvítězily dvě pravicové euroskeptické formace – Strana nezávislosti (26,7 %), jejíž historie sahá až do roku 1929 a agrární Progresivní strana (24,4 %), založená v roce 1916. Následně utvořily koalici na platformě odporu vůči vstupu Islandu do EU. Do Althingu pronikly ještě čtyři další strany: Sociální demokracie (12,9 %), Zelená levice (10,9 %), Světlá budoucnost (8,3 %) a Piráti (5,1 %). Poslední dva průzkumy preferencí ze 14. října naznačují, že tyto volby budou znamenat skutečné zemětřesení na ostrovní politické scéně.