Volby v roce 2015 znamenaly zhroucení bipartismu, etablovaného po přechodu k demokracii po smrti diktátora Franca. Od té doby se u moci střídali konzervativci z Lidové strany (PP) a socialisté ze Španělské socialistické dělnické strany (PSOE). Vliv ostatních politických stran byl zanedbatelný a z voleb vždy vzešla jednobarevná vláda. Španělští politici neměli faktické zkušenosti s koaličním vyjednáváním resp. vládnutím, což je jeden z důvodů vysvětlující současný dlouhotrvající pat. Druhým důvodem je rozložení sil v Cortesech, které neumožňuje vytvoření pravicové nebo levicové většiny. Pro Rajoyovu vládu hlasovalo 170 poslanců lidovců a Ciudadanos, zatímco 180 zákonodárců PSOE, Podemos a dalších drobných stran bylo proti. Zemi vládne od prosince 2011 Lidová strana.

Rozklad bipartijních systémů v Řecku a ve Španělsku souvisel s hlubokou ekonomickou krizí, kterou obě tyto země prošly. Zavedené strany oslabily na úkor nových „nepolitických“ hnutí. Lidovcům ubralo hlasy středo-pravicové liberální uskupení Ciudadanos (Občané), zatímco socialisté ztratili polovinu voličů na úkor levicového Podemos (Můžeme), které vzešlo z masových protivládních protestů během finanční krize. V současnosti španělskou politickou scénu ovládají tyto čtyři formace a počet jejich stoupenců se stabilizoval, což znemožňuje vyřešit patovou situaci novými volbami. Nicméně pokud do 31. října nezíská nikdo z politiků důvěru poslanců pro úřad premiéra, král Filip VI. rozpustí Cortesy a budou vyhlášeny další předčasné volby. Situaci navíc komplikuje silný separatismus v Katalánsku – 6. října tamní parlament schválil vypsání dalšího referenda o nezávislosti na Madridu. Podíváme-li se podrobněji na výsledky voleb, Katalánsko je výrazně levicovější než zbytek země a je baštou hnutí Podemos.