Řecko se stalo zemí bez naděje a bez budoucnosti. Tamní situace připomíná Výmarskou republiku v předvečer nástupu nacistů k moci. Chudoba a nezaměstnanost vede k rozpadu rodin, nárůstu zločinnosti, krádeží, sebevražd a masové emigraci. Narostl počet případů odložených dětí v důsledku neschopnosti rodičů uživit je a také prudce stoupl počet bezdomovců. Zdražování vede ke snížení spotřeby, krachu drobných živnostníků a růstu nezaměstnanosti, která se podle oficiálních čísel pohybuje kolem 18,5 %, ve skutečnosti je však vyšší; lidí bez práce do 24 let je cca 43,5 %. Obrovský státní dluh je fakticky nesplatitelný, ale přesto přichází nové a nové škrty, které jen způsobují další propad ekonomiky a nijak neřeší hrozbu státního bankrotu. Neschopnost splácet dluhy se řeší novými půjčkami. Boj s daňovými úniky je zcela neúspěšný, a proto se musí tyto výpadky příjmů v rozpočtu sanovat dalším snižováním mezd, propouštěním, zvyšováním daní a plošnými škrty. Snižování platů – v některých sektorech o 35 – 40 % - se však netýká poslanců (původců současné krize), kteří mají nepřiměřeně vysoké příjmy a mnozí z nich jsou milionáři. Důchodci a zaměstnanci veřejného sektoru se nemohou spolehnout na obdržení měsíčního příjmu. Ohrožena je v důsledku podfinancování rozpočtů nemocnic i zdravotní péče. Navíc jsou za tuto situaci mediální propagandou viněni samotní Řekové, prezentovaní jako líný a neschopný národ, který údajně nepracoval a žil si nad poměry.            

Za takové situace se společnost výrazně polarizuje, což dokládají i předvolební průzkumy. Podle prosincových preferencí se obě velké strany – pravicová Nová demokracie (ND) a levicové Panhelénské socialistické hnutí (PASOK) propadly na historická minima a na jejich úkor posilují strany na krajních pólech politického spektra. Zatímco v minulosti tyto velké strany běžně dosahovaly ve volbách okolo 45 %, nyní by ND odevzdalo svůj hlas podle různých anket od 21,5 do 30,5 % voličů a PASOK by volilo 15,3 – 18 % respondentů. Mnoho nových voličů by získali s 10 – 13,6 % hlasů komunisté (KKE) a také antikapitalističtí levicoví radikálové, sdružení v koalici SYRIZA, pro které by hlasovalo až 14 % lidí. Krajně pravicová strana LAOS, která se podílí na Papadimosově vládě a je to vůbec poprvé, co od pádu vojenské junty v roce 1974 extrémní pravice vstoupila do exekutivy, osciluje mezi 6 a 9,2 %. Elektorát narůstá i levicově demokratické formaci DIMAR, jež by získala 5,9 – 9,5 %. Na vzestupu jsou i zelení, kteří v preferencích dosáhli maxima 5,8 % hlasů. Ačkoliv je na prvním místě ND, celkově významně narostl počet stoupenců levice, zejména antisystémové. Lze očekávat, že do předpokládaného dubnového termínu parlamentních voleb se řecká společnost bude radikalizovat ještě více.  

V Itálii, kterou letos také čekají předčasné volby, není situace tak dramatická jako v Řecku, ale vývoj se ubírá stejným směrem. Byla jmenována vláda technokratů v čele s bankéřem Mariem Montim, exponentem Goldman Sachs, členem Bilderbergu a Trilaterální komise. Jakmile se kterýkoliv stát pokusí praktikovat alespoň trochu nezávislou politiku a šlápne na kuří oko bankám, „trhy“ okamžitě negativně reagují a zemi je snížen rating, což vede k okamžitému zvýšení úroků za dluhy. Globální kapitalismus tak fakticky funguje na principu ratingových agentur a zájmů banksterů a finančních spekulantů, kteří současnou krizi způsobili, a přesto se za to nikdy nebudou zodpovídat. Vina je naopak svalována na obyčejné lidi, obviňované z „rozežranosti“ a života nad poměry. Za takové situace už volby nemají smysl, protože každá vláda – pravicová nebo levicová –  musí jen slepě plnit rozkazy globálních kapitalistů a řídit se náladami „trhů“. Je proto na místě si položit otázku, zda je tento systém stále demokracií, nebo už Západ přechází do éry „postdemokracie“, kde o osudu národů rozhodují výše zmíněné entity a volby jsou už jen jakýmsi formálním divadlem.