Tento den bude v arménském kalendáři zapsán jako Den svatých mučedníků. Turecko dodnes použití termínu „genocida“ striktně odmítá, relativizuje počty obětí a vraždění nazývá „produktem chaosu první světové války“.

Historické pozadí genocidy

Vraždění Arménů na území Osmanské říše však začalo dlouho před vypuknutím první světové války. Sultán Abdülhamid II. za účelem potlačení odporu proti turecké nadvládě nechal v letech 1895 – 1896 vyvraždit až 300 000 Arménů. V roce 1909 se odehrál další masakr cca 30 000 Arménů v Kilikii. Jako oficiální počátek první moderní genocidy dvacátého století je však uváděn 24. duben 1915, kdy byl u moci sultán Mehmed V. O život mezi lety 1915 a 1923 přišlo v Osmanské říši až 1,5 milionu lidí. Ačkoliv zabíjení Arménů nebylo primárně motivováno nábožensky, ale spíš etnicky a politicky, stojí za pozornost, že Arménie přijala křesťanství za státní náboženství v roce 301 jako první země světa – o 79 let dříve než se tak stalo v Římské říši za vlády císaře Theodosia I. a dvanáct let před ediktem milánským císaře Konstantina I., který křesťanství zrovnoprávnil s ostatními konfesemi. Zřejmě i proto papež František masakry Arménů klasifikoval jako genocidu, čímž způsobil roztržku Svatého stolce s Ankarou.

Není genocida jako genocida?

Samotná Arménie vystupuje vůči Turecku velmi smířlivě. Usiluje o smír a navázání diplomatických vztahů. Prezident Serž Sargsjan prohlásil, že „nechce bránit normalizaci vztahů kladením podmínek“ a tudíž ani netrvá na tom, aby Turecko uznalo vraždění Arménů během první světové války jako genocidu. Termín „genocida“ ve vztahu k této tragické události používají dvě desítky států – mj. Rusko, Francie, Německo, Řecko, Slovensko a část Latinské Ameriky. Bohužel, Česká republika a některé další západní země mezi ně nepatří. Je nepředstavitelné, že by dnes na Západě nějaký vysoce postavený politik oficiálně popíral holocaust. Stejně by se ale mělo přistupovat i k dalším genocidám – arménské, rwandské, kambodžské a mnohým dalším.