Na tuhle otázku, kterou mi po kratší nebo delší době položí každý z mých zahraničních přátel, kteří přijedou navštívit českou kotlinu, odpovídám: „To je zamotaný příběh. Ale řeknu vám ho, protože je názornou ukázkou toho, jak to tu funguje a jak my tu v Čechách vlastně žijeme.“

I na Moravě a ve Slezsku, aby se někdo neurazil, i když zrovna v tomhle směru není co závidět.

Hrací automaty jsou všude. Nejvíc je jich paradoxně tam, kde žijí lidi, kteří mají nejméně peněz. A jsou na dávkách. Sociologové, kteří varují před tím, že herny prohlubují sociální problémy, mluví bez servítků o sekundárním zdaňování chudých. V ČR žije více než 100 000 lidí patologicky závislých na hazardu. Češi, Moravané a Slezané prohrají v hazardních hrách za rok více, než všichni obyvatelé USA dohromady. V Evropě jsme co do počtu výherních automatů na občana bezpečně první. Zatímco jinde ve světě připadá jeden blikající bandita na několik tisíc lidí, u nás na 150.

Když letos na jaře Ústavní soud rozhodl o tom, že obce budou mít právo samostatně rozhodnout o tom, jestli herny chtějí, či nechtějí, vypadalo to, že loterijní mafie ostrouhá a normální lidé si oddychnou. Někde – jako třeba v Praze 2 nebo 12 to tak skutečně dopadlo. Jinde ale radní hrají s provozovateli heren dál svou špinavou hru. V Praze tak zůstane minimálně 334 heren se stovkami automatů a v platnosti zůstane i více než 4 tisíce licencí vydaných ministerstvem financí na živé sázkové hry typu blackjack nebo bakarat.

 Herny stojí, často jedna vedle druhé, v místech, kde předtím byly obchody, pekárny, cukrárny, kavárny a hospody. Stahují se do nich dealeři s drogami a další kriminální živly, kteří se pro okolí stávají postrachem. Podivní podnikatelé v mafiánské součinnosti s podivnými starosty z nich rýžují na úkor všech kolem. V tom je tenhle příběh, který vykládám hostům odjinud, pro nás, bohužel, typický.  Takhle mi si tu žijeme.

Takže až potkáte bývalého ministra financí a otce-zakladatele loterijně-loupežnického systému Miroslava Kalouska a uslyšíte jeho předvolební halelujá, že právě a pouze on je zárukou svobody a demokracie v této zemi, nevěřte mu ani slovo. Raději se ho zeptejte, proč v roce 2008 odvolal šéfa Státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi, když se postavil hazardním lobbistům. Kdyby tenkrát nevyhráli, už jsme mohli být – alespoň s hernami – dávno někde jinde. Předvolební heslo Kalouskovy strany TOP 09 „Víme, kam jdeme!“ získává v uvedeném kontextu zcela nový význam.