Neobvyklé a zvláštní tím, že jsou vygenerované policejním a justičním pučem a jeho plnou následnou podporou prezidenta republiky. Na výjezd blanických rytířů to však ani tentokrát nevypadá, budeme si muset opět pomoci sami. Přesto tu jsou a čekají. Kdo? Středostavovští pravicoví voliči.

Frustráti nastupují

V předvolební době je velká tlačenice na levé straně a zejména na lovu tzv. levých frustrátů. Ublížených, kterým nebyly splněny jejich oprávněné nároky – například právo na auto a hezkou dovolenou pro každého, abych citoval typického představitele této voličské niky, Chrastavského střelce. Na prvním místě Babiš, dále Okamura, momentálně vládnoucí SPOZ (už trochu bez vtipu, avšak o to více realisticky nazývaní Strana přátel organizovaného zločinu), více či méně socialisté a určitě komunisté, ti všichni. Ať tak či tak, na tyto voličské hlasy našich levých frustrátů se budou stát fronty, stejně tak jako na klasického víceméně komunistického levicového voliče.

Frikulíni

Další velkou voličskou skupinou jsou naši nejen mladí frikulíni. Tedy ti, co jsou free, cool a in. Mají také už teď svého favorita – našeho pankáče a vlastně už i bonda Karla. Ten bude nepochybně oslovovat všechny ty, co sami sebe vidí jako vlajkonoše pokroku, v Evropské Unii vidí záruku svobody a demokracie, podporují teorii lidmi způsobeného globálního oteplování, tedy všechny hodné leč naivní „mělobysisty“ a vůbec zastánce moderních levicově liberálních avšak nekomunistických názorů – zjednodušeně řečeno celou mnohovrstevnou a vnitřně velmi nejednotnou sociální skupinu, kterou lze pracovně označit indiánským jménem „Čtu-Respekt-a-dělá-mi-to-dobře“.

Patří sem samozřejmě absolutní většina novinářů, zejména těch pražských – ti budou generovat atmosféru, že právě tyto, jimi reprezentované myšlenkové proudy, jsou ve společnosti většinové a ještě k tomu jediné správné. Jakkoliv je příjemné, že tyto společenské vrstvy  jsou nekomunistické, je velmi nebezpečné se příliš spoléhat, že jejich mediální tlak bude fungovat u voleb, spíše nebude. Ve velkém jsme to viděli ve vítězství Miloše Zemana v zimních prezidentských volbách právě navzdory tomuto mediálnímu tlaku, v malém jsme to viděli při stejných volbách masovým lajkováním a vůbec virtuální podporou mladých pro pankáče Karla na síti, která už nebyla – bohužel – následována příslušnou účastí ve volbách.

Disidenti

A pak nám tu zůstává vcelku opuštěná voličská skupina pravicových voličů, v kontextu současných politických událostí vlastně disidentů – lidí s „jiným než správným“ názorem. (Ostatně, v Rusku se místo slova „disident“ někdy používá ruský výraz „inakomyslájuščij“, tedy „jinak myslející“, právě v tomto smyslu nepříslušnosti k oficiálně hlásaným názorům společnosti.)  A jakkoliv má takový člověk v původním smyslu slova vlastně tradiční názor, po shlédnutí televizních zpráv nebo přečtení novin musí nutně dojít k názoru, že vybočuje, stojí na okraji společnosti. V čem? V hodně věcech, hodně.