Celý rok jsme však byli svědky masové manipulace s veřejným míněním, nátlakových akcí na veřejnost, časovaných zejména před podzimními parlamentními a jarními evropskými volbami, používání pokleslé metody postupného uveřejňování odposlechů ze soukromé komunikace spojené s uvolňováním dalších záměrně zavádějících a účelově pospojovaných a jinak nesouvisejících informací z vyšetřovacích spisů.

Je ovšem smutnou skutečností, že akce pučistů byla úspěšná – vláda padla, podzimní parlamentní volby byly silně ovlivněny výše zmíněnou masovou manipulací. A co hůře, česká společnost ve své drtivé většině přijala „konstrukt“, tezi, že metody, které byly použity, tedy masový únik odposlechů soukromých rozhovorů, jsou morálně přijatelné a ospravedlnitelné vzhledem k obsahu odposlechů (a dalších zveřejněných materiálů). Tato morální přijatelnost má vyplývat ze skutečnosti, že tyto odposlechy a další materiály odhalují neurovnané rodinné poměry tehdejšího předsedy vlády Nečase. Krom toho, že je dobré si povšimnout, že za rok a čtvrt odposlechů (jak vyplývá z informací v médiích) na tehdejšího premiéra policejně-justiční pučisté nic jiného nenašli, je takový názor naprosto nehorázný. Nehoráznost takového – byť ve společnost většinového – názoru je nejvíce viditelná při případném srovnávání na příkladech: těm, komu vadí, že bývalého předsedu vlády údajně ovládala blondýna, nechť vzpomenou příběh bývalého místopředsedy vlády Martina Bursíka, nechť vzpomenou příběh bývalého předsedy vlády Grosse, například. V jejich případě nedošlo k žádnému zveřejnění jejich odposlechů a jejich následné veřejné dehonestaci, například. A to premiér Nečas neprosadil hrůzný solární byznys, který nás a naše děti bude stát nejméně více než čtyřicet miliard korun, ani jako osoba zázrakem nevydělal sto milionů korun, například. A těm, komu vadí, že vysoce postavený politik měl intimní poměr se svým podřízeným úředníkem, tak těm je třeba říct, že to nejenže není trestné, ale v případě, že by to byl natolik velký poklesek, který by měl vést k jeho odvolání, vedlo by to doslova k decimaci nejen české politické scény. A to „napříč politickými stranami“ nejen u nás, ale také napříč jednotlivými zeměmi demokratického světa, samozřejmě včetně orgánů EU. Maně mne také napadá, co bychom se dozvěděli z odposlechů soukromých hovorů současného velmi populárního politika Jiřího Pospíšila, a kolik by v této případné síti odposlechů uvázlo jeho intimních partnerů z řad nejen vysokých státních úředníků, ale také a zejména čelních pracovníků veřejnoprávních médií. Jestli někomu připadá tato moje poslední úvaha jako perverzní, tak zdůrazňuji, že mně také, mně ovšem navíc připadá perverzní i veřejná debata nad mravností či nemravností skutků zjištěných z odposlechů premiéra republiky.