Celý rok jsme však byli svědky masové manipulace s veřejným míněním, nátlakových akcí na veřejnost, časovaných zejména před podzimními parlamentními a jarními evropskými volbami, používání pokleslé metody postupného uveřejňování odposlechů ze soukromé komunikace spojené s uvolňováním dalších záměrně zavádějících a účelově pospojovaných a jinak nesouvisejících informací z vyšetřovacích spisů.
Je ovšem smutnou skutečností, že akce pučistů byla úspěšná – vláda padla, podzimní parlamentní volby byly silně ovlivněny výše zmíněnou masovou manipulací. A co hůře, česká společnost ve své drtivé většině přijala „konstrukt“, tezi, že metody, které byly použity, tedy masový únik odposlechů soukromých rozhovorů, jsou morálně přijatelné a ospravedlnitelné vzhledem k obsahu odposlechů (a dalších zveřejněných materiálů). Tato morální přijatelnost má vyplývat ze skutečnosti, že tyto odposlechy a další materiály odhalují neurovnané rodinné poměry tehdejšího předsedy vlády Nečase. Krom toho, že je dobré si povšimnout, že za rok a čtvrt odposlechů (jak vyplývá z informací v médiích) na tehdejšího premiéra policejně-justiční pučisté nic jiného nenašli, je takový názor naprosto nehorázný. Nehoráznost takového – byť ve společnost většinového – názoru je nejvíce viditelná při případném srovnávání na příkladech: těm, komu vadí, že bývalého předsedu vlády údajně ovládala blondýna, nechť vzpomenou příběh bývalého místopředsedy vlády Martina Bursíka, nechť vzpomenou příběh bývalého předsedy vlády Grosse, například. V jejich případě nedošlo k žádnému zveřejnění jejich odposlechů a jejich následné veřejné dehonestaci, například. A to premiér Nečas neprosadil hrůzný solární byznys, který nás a naše děti bude stát nejméně více než čtyřicet miliard korun, ani jako osoba zázrakem nevydělal sto milionů korun, například. A těm, komu vadí, že vysoce postavený politik měl intimní poměr se svým podřízeným úředníkem, tak těm je třeba říct, že to nejenže není trestné, ale v případě, že by to byl natolik velký poklesek, který by měl vést k jeho odvolání, vedlo by to doslova k decimaci nejen české politické scény. A to „napříč politickými stranami“ nejen u nás, ale také napříč jednotlivými zeměmi demokratického světa, samozřejmě včetně orgánů EU. Maně mne také napadá, co bychom se dozvěděli z odposlechů soukromých hovorů současného velmi populárního politika Jiřího Pospíšila, a kolik by v této případné síti odposlechů uvázlo jeho intimních partnerů z řad nejen vysokých státních úředníků, ale také a zejména čelních pracovníků veřejnoprávních médií. Jestli někomu připadá tato moje poslední úvaha jako perverzní, tak zdůrazňuji, že mně také, mně ovšem navíc připadá perverzní i veřejná debata nad mravností či nemravností skutků zjištěných z odposlechů premiéra republiky.
Neologismus a nehoráznost výše uvedených morální důvodů jako ospravedlnění pro zřejmé porušování zákonů formou řízených úniků odposlechů mne přijde nabíledni, jsem však zřejmě ve společnosti zastáncem menšinového názoru. Ten většinový je s takovým „morálním konstruktem“ zjevně ve shodě.
Smíření se se Zlem a akceptování Zla jako morálního standardu jsme v naší společnosti zažili naposledy začátkem sedmdesátých let minulého století, kdy se společnost právě tímto mechanismem, tímto „morálním konstruktem“ vyrovnávala v tehdejší celkově mnohem dramatičtější situaci, avšak ve skoro stejných případech zveřejněných odposlechů z bytu historika Václava Černého, či podvržených pornografických fotografií tehdejších populárních zpěváků („jsou sice zakázaný, ale stejně to jsou pěkný prasata!“) a pro velký úspěch pak později i dalších opozičních osobností. Dnešní situace není tak dramatická, ale je té tehdejší podobná právě v akceptaci Zla společností v morální rovině. Tehdejší menšinově smýšlející lidé, chceme-li tehdejší disidenti, si tu situaci uvědomovali, ale také věděli, že potrvá dlouhý čas, než se společnost vzpamatuje. Ostatně, kapitola Pamětí Václava Černého, věnovaná právě období začátku sedmdesátých let, se jmenuje Na Dlouhé míli. Obávám se, že i my jsme teď na podobné Dlouhé míli.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
