Od loňského zavedení výjimečného stavu po neúspěšném vojenském puči bylo v Turecku z veřejných služeb propuštěno přes 125 000 osob a o práci přišlo skoro 6 000 pracovníků a pracovnic vysokých škol. Prodloužení výjimečného stavu dekretem č. 686 ze 7. února 2017 se stalo záminkou pro novou vlnu zatýkání, kontrol a propouštění režimu nepohodlných osob. Patří mezi ně 330 akademiků ze 49 univerzit, kteří byli v této souvislosti obviněni ze spojení s organizacemi či skupinami ohrožujícími národní bezpečnost.

Polovinu nově propuštěných akademiků tvoří signatáři petice „Nebudeme součástí tohoto zločinu“ organizace Akademici za mír, kteří kritizovali brutální postup turecké armády proti kurdským autonomním lokalitám na jihovýchodě země a žádali ukončení násilí. Za svou výzvu k mírovému řešení konfliktu byli označeni za „nepřátele státu“, za svou kritiku vlády nyní přicházejí o práci.

Například z Divadelní katedry Ankarské univerzity bylo nespravedlivě propuštěno sedm z jedenácti zaměstnanců. Činnost nejen této katedry, ale i většiny vysokoškolských pracovišť kolabuje a výuka může jen stěží pokračovat. Režim prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana a Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) z univerzity bezohledně odstraňuje mnohdy mezinárodně uznávané odborníky a odbornice, jež s pomocí prezidentských dekretů obviňuje ze spolupráce s teroristickými skupinami a z ohrožení národní bezpečnosti.

Propuštění akademici mají podle dostupných informací navíc doživotní zákaz působit ve veřejných službách. Jejich cestovní pasy jsou zneplatněny. Přišli také o přístup k veřejnému bydlení, případně se musí z veřejných bytů do 15 dnů vystěhovat. Tyto čistky vedou k likvidaci názorové opozice a k ochromení tureckého vysokého školství. Studující přicházejí o důstojné studijní podmínky, zahraniční kolegové o partnery. Turecko rovněž zrušilo program na podporu výzkumu a vzdělávání v oblasti evropské integrace Jean Monnet pro rok 2016/2017 a stupňuje tak vlastní izolaci.

Prezident a vláda mají plné právo odpovědným způsobem udržovat bezpečnost ve své zemi, tato opatření ale musí být v souladu s právem a mezinárodními úmluvami o lidských právech, ke kterým se Turecko připojilo. I když nesouhlasíme s pokusem o vojenský převrat z 15. 7. 2016, turecká vláda a prezident Erdogan překročili svými opatřeními míru snesitelnou v demokratickém právním státě. V zemi vedené stranou, která ještě nedávno usilovala o členství v Evropské unii, pokračuje bití oponentů a výjimečný stav se stává normou.