Vážený pane předsedo,
před několika týdny odvysílala Česká televize zajímavý rozhovor s Vámi. V něm jste hovořil i o tom, jak bolestný byl pro Vás zážitek rozpadu Vašeho prvního manželství, který mohl Váš syn považovat za odchod otce z jeho života. Mluvil jste také o tom, jak Vás poznamenal zážitek ze soudní praxe, kdy dítě bylo po smrti matky odňato svému nevlastnímu otci. Obecně se dají takové situace označit jako odloučení dítěte od rodiče státem nebo druhým rodičem - a nejsou u nás zrovna ojedinělé.
Bohužel musíme konstatovat, že Ústavní soud svým rozhodováním takové situace většinou tiše podporuje. Ano, je zde několik jeho mediálně známých rozhodnutí, kterými se snaží chránit rodinné vazby. Ale v mnohonásobném počtu jiných, podobných případů Ústavní soud nerespektuje ani své vlastní závazné nálezy nebo je dokonce novými rozhodnutími neguje. Známe a můžeme doložit řadu kauz, kdy Ústavní soud ústavní práva dětí a rodičů chránit odmítl. Těch několik pozitivních nálezů mezi nimi pak působí jako efektně natřené fasády domů na hlavní ulici Potěmkinovy vesnice.
Za nejzásadnější oblasti, ve kterých současná rozhodovací praxe dosud přehlíží a toleruje porušování ústavních práv dětí a rodičů, považujeme:
1) Neposkytnutí ochrany dítěti a rodiči v průběhu soudního řízení v případech, kdy jeden rodič svévolně odlučuje dítě od druhého rodiče proti jeho vůli. A to buď odstěhováním dítěte na větší vzdálenost, nebo jednostranným omezováním rozsahu péče druhého rodiče. Přitom ochrana vyvážené péče obou rodičů jevících o dítě zájem je i podmínkou spravedlivosti řízení (aby již v jeho průběhu nedošlo k zafixování stavu odloučení).
2) Nadměrné zásahy soudů do povinností a práv rodičů v situacích, v nichž lze poměry v rodině upravit méně intenzivním zásahem. Typické je nadužívání výlučné péče jen jednoho rodiče se stykem dítěte s druhým rodičem, ačkoliv do práv a povinností obou rodičů lze zasáhnout méně formou střídavé péče (třeba i s odlišným podílem péče každého z rodičů). To vše za situace, kdy aktuální rozhodovací praxe Ústavního soudu příliš nerozlišuje mezi pojmy „styk“ a „péče“, přestože zákon dává oběma různý obsah, práva i povinnosti.
3) Neproporcionální zásahy a nepružnost soudů při vyměřování výživného. Svým rozhodováním soudy běžně zasahují do ústavních práv povinného rodiče na vlastnění a pokojné užívání majetku, na volbu zaměstnání, na rodičovskou výchovu a péči. Tyto zásahy přitom výrazně překračují potřebu zajistit ústavní právo dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho vývoj. Nepružnost soudů v úpravě výživného při ztrátě výdělku, jakož i vyměřování vysokého výživného zpětně do minulosti, pak způsobují nezřídka pád do dluhové spirály a exekucí.
Dovolujeme si Vás proto zdvořile požádat, zda byste mohl svou autoritou vést Váš soud k častější ochraně pošlapávaných práv v rodinné oblasti. Účastníky rodinných sporů jsou zpravidla lidé, kteří nikdy před tím před soudem nestáli, a jediným jejich „proviněním“ je rozpad jejich vztahu. Jde již samo o sobě o silně traumatizující zážitek, který se násobí s obavou ze ztráty dítěte. Jejich první setkání se soudy pak často vede ke ztrátě důvěry v soudní systém. Jsme přitom přesvědčeni, že důslednější postup Ústavního soudu by prakticky jistě vedl i k výraznější změně přístupu obecných soudů.
Děkujeme Vám předem za všechny rodiče a děti, kteří se mají navzájem rádi.
S úctou
Mgr. Štěpán Ciprýn, advokát
JUDr. Pavel Kiršner, advokát
LIBERI, odborová organizace
Mezinárodní institut pro rodinu a dítě, z. ú.
JUDr. David Řezníček, LL.M., Ph.D., advokát
UNIE OTCŮ - OTCOVÉ ZA PRÁVA DĚTÍ - FATHERS FOR THE RIGHTS OF CHILDREN
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
