A mám obavu, že Saker a F. Cunningham mají pravdu, když říkají, že ze schůzky Trumpa s Putinem nemůže vzejít nic pozitivního už prostě proto, že Trump svobodu a ani skutečnou moc nemá.  Makléři skutečné moci v USA se totiž postarají, aby rusofobní kampaň s využitím dalších a dalších falešných obvinění Ruska pokračovala. A Trump sám pak bude i nadále žít pod oblakem těchto mediálních obvinění, a spolu s nimi bude pokračovat i americká agenda za změnu režimu v Sýrii i za konfrontaci s Ruskem. A Trumpovy názory na tyto věci či na Vladimíra Putina se za této situace stanou zanedbatelnými.

Cunningham upozornuje i na fakt, že namísto aby americká média schůzku Trump-Putin coby snad počátek procesu rozptylování napětí mezi nukleárními mocnostmi pochválila, zaútočila na Trumpa tvrdě za to, že byl vůči Putinovi zdvořilý. A co v médiích celého západního světa naprosto chybí, je povědomí o faktu, že nebezpečné napětí mezi USA a Ruskem nerozdmychává pouze Hillary, Demokratický národní komitét, neokonzervativci, vojenskobezpečnostní komplex a presstitutky, ale i členové vlády, které si Trump do své vlády sám najmenoval.

Tak např. Trumpova velvyslankyně v OSN, Nikki Haleyová, či Trumpův ministr zahraničí R. Tillerson mluví naprosto stejně jako Hillary, neokonzervativci, Washington Post, New York Times, CNN a kompletně celý zbytek prostitujících se médií, sjednocených zájmem na zvyšování napětí mezi USA a Ruskem – až k bodu vypuknutí termonukleární války. Vždyť ve stejný den, kdy prezident Trump řekl, že přišel čas pohnout se ke konstruktivnímu vztahu s Ruskem, a den poté, co prohlásil: „Měl jsem včera ohromnou schůzku s prezidentem Putinem“, stupidní Haleyová zcela úmyslně prohlásila cosi naprosto protikladného: “Nemůžeme Rusku důvěřovat a nikdy mu též důvěřovat nebudeme!“