Snad bychom my, Američané, kteří jsme co do posledního historického vývoje dítky štěstěny, měli zkusit malé cvičení a podívat se na svět z perspektivy ruského národa a Vladimíra Putina. Jak říká básník Robert Burns, „podívat se na sebe tak, jak nás vidí druzí.“

Stát přes půl světa

Ohlédněme se zpět: V pětatřiceti byl Putin vycházející hvězdou KGB, elitní tajné policejní složky supervelmoci, která vládla celosvětovému impériu.

Sovětský svaz byl téměř třikrát větší než Spojené státy americké. Jeho evropská část zabírala polovinu Starého kontinentu. Sovětské impérium se prostíralo od řeky Labe ve středním Německu až k Beringově úžině kousek od Ajlašky. Zahrnovalo třináct časových pásem. Co se zeměpisné šířky týče, rozkládalo se od oblastí za Severním polárním kruhem k Blízkému východu. I za oficiálními hranicemi mělo však svá tykadla základen, jako byly ta ve vietnamské zátoce Cam Ranh, Tartus v Sýrii, nebo Cienfuegos na Kubě.

Tragédie XX. století

Zkuste si představit, jak se asi posledních dvacet, třicet let cítí ruští patrioté nebo ti z Rusů, kteří mají prostě rádi vlastní národ.

Nejdřív ze všeho zničehonic zkolabovala evropská država impéria. Východní Německo, Československo, Maďarsko, Rumunsko i Bulharsko se najednou odtrhly a přidaly se k Západu. Rudá armáda byla zpět doma, sice neporažená, ale také neoplakávaná a nikým nechtěná – dokonce nenáviděná. Varšavský pakt, konkurence NATO, se rozpustil.