To rozčílilo Lenina a ten stanovil nové datum revoluce o pět dní později. Prozatimní Kerenského vláda ve skutečnosti již nevládla a svůj čas trávila tím, že povolávala další a další vojáky do Petrohradu. Bolševičtí emisaři se snažili jim tyto plány hatit.

Toto vše mohla veřejnost sledovat na vlastní oči. Deník New York Times například psal o tom, že demonstrace organizované „radikálním agitátorem Nikolajem Leninem“ byly odložené a vláda se cítí neohrožená. Dále, to známe již z historie…

Se stoletým výročím ruské revoluce lze očekávat tři reakce: odsouzení z řad konzervativců, směsici obdivu a lítosti z řady liberálů a proti tomu lze očekávat oslavy.

Sice odmítám bolševismus, ale budu mezi těmi, kteří revoluci oslavují.

Ruská revoluce je příkladem intervence lidu, který mění dějiny a to stejně tak, jako tomu bylo u Francouzské revoluce. Oslavujme ruskou revoluci, abychom byli schopní ocenit a slavit boj pracujících proti rychle se vzmáhající ztrátě svobody, která po této revoluci následovala.