Vážené senátorky, vážení senátoři, vážení hosté,

jmenuji se Pavel Černý a chtěl bych vám něco říci nejen za sebe a petiční výbor, který zde zastupuji, ale též za velmi početnou skupinu českých občanů. Velmi početnou skupinu říkám proto, že oněch více než 103 tisíc - v průběhu necelého jednoho roku nasbíraných podpisů - svědčí o tom, že téma, o němž hodlám hovořit, poutá pozornost opravdu nemalé části naší společnosti.

Ještě na samém začátku bych chtěl zdůraznit, že podstatná část zmíněných podpisů není od držitelů zbrojních průkazů, což samo o sobě dokládá nejlépe, že naše úsilí a naše petice není rozhodně jen o zbraních samotných. Je spíše o zdravém rozumu, jakožto i o snahách zachovat naši zemi tak, jak je, tedy nadále bezpečnou a respektující práva a svobody obyvatel této země.

Pro mě osobně, se snaha o udržení bezpečných poměrů stala profesní náplní a do jisté míry i životní cestou. Ať už v průběhu mého patnáctiletého působení u české policie nebo mého působení coby instruktora výcviků, při nichž vyučuji místní policejní specialisty v rozličných zemích světa. Právě během své kariéry, ať již doma, či v někde zahraničí, jsem mohl zjistit a v praxi si ověřit několik zásadních skutečností.

Třeba to, že ani ta sebelepší policie nemůže zajistit svým občanům absolutní bezpečí vždy a všude – tedy opak toho, co si ve své neznalosti a pohodlnosti lidé někdy naivně myslí a na co spoléhají. Pravý opak toho, o čem je bohužel dosti často z různých důvodů klamně ujišťují někteří politici. Na základě těchto nabytých zkušeností se domnívám, že stát - pokud je skutečně demokratický - by neměl nikdy bránit svým občanům vybavit se obranným prostředkem, popřípadě těm skutečně prověřeným občanům, kteří splní všechny ony náročné, zákonem požadované podmínky, v nabytí, užívání či případně nošení legální zbraně.