Ta má teď ty generály zatím jen dva. Oficiálně. Starý je na odchodu, zatímco mladý prý se nechal slyšet, že ještě nemá ani tu kancelář, ale prý mu stačí kavárna. Což logicky hnedka docvaklo už i Jácíčkovi v Hrusicích – a ve štatlu se to vědělo asi ještě dřív. Přičemž na tu jejich generální střídačku jim ty volební & kontrolní struktury načasovaly zhruba 1 kvartál. Festina lente. Jak je v kraji zvykem. Přičemž v časech dvojvládí bývá ještě větší bezvládí, než v časech vládí – jak je v kraji zvykem. Nicméně – když to nikomu v kavárně & okolí nevadí … Ale ani jinde … A když to nevadí ani těm, co to všechno platí – respektive musí platit … A jak se říká hezky česky: „Maul halten, und weitere zahlen“…?!?
To takhle například tuhle v neděli 30. července večer na programu ČT24 v relaci s názvem „90 ČT24“ zahráli šot (neboli „šok“ – jak řekla stará Škopková v té slavné TV komedii), tak tedy šot o tom, že už jsou „Ohně pod kontrolou …“ a tak dále. „Hic Rhodos, hic salta“ – dalo by se poznamenat stylově z antických rčení. ČT24 v tom šotu řešila problém, jak poradit českým turistům. „Děti, ze by veřejná služba?“ No a v rámci toho šotu po dobu zhruba 12 (slovy dvanáct) minut probíhal rozhovor s jistou advokátkou (podle mladého hlasatele odbornicí na „cestovní právo“) z jisté advokátní kanceláře z Hradce, přičemž mladý hlasatel jí kladl jak své otázky, tak dotazy diváků („nelze ověřit“) v rovině, na kterou nelze odpovídat jinak, než obecně a s odkazem na obecnou občansko-právní úpravu. Nevím, co na to ta speciální úprava z oblasti toho „cestovního práva“ – v tom nejsem odborník – já jsem totiž pouhý právník mediální. Přičemž ani jakožto pouhý právník mediální jsem se z toho všeho za těch 12 a více minut (pak hovořili ještě lidé z různých konkrétních cestovních kanceláří) nedozvěděl nic víc a nic míň, než co bych do té doby dávno nevěděl z té obecné občanskoprávní úpravy. Ta advokátka totiž na ty dotazy v podstatě ani nemohla říct nic jiného, než stále dokola (poněkud jinými slovy) odkazovat na tutéž obecnou právní úpravu. Ale pak je logicky nasnadě otázka, že „co tím chtěl básník říct“ – tedy obsahem a cílem, resp. záměrem toho rozhovoru v rámci toho šotu během toho pořadu. Co asi? Inu to by asi hned mohlo napadnout nejen právníka se specializací na právo mediální.
Věříte, že existují mimozemšťané?Anketa
Nejen mediální právníci vědí (a měli by – respektive musí vědět – i všichni pracovníci v médiích – zejména ti v odborných a řídících funkcích), že v pořadech zpravodajství a publicistiky nesmí být žádná reklama – už jen z principů jak zákonných, tak i na ně navazujících podzákonných norem a ustanovení. A nad tím (a opět ze zákona) musí bdít jak ti odborní a vedoucí pracovníci v těch médiích (a to až na úroveň generálních ředitelů), tak i příslušné regulační orgány, včetně i těch orgánů, co mají kontrolovat i ty regulační orgány. Prostě dokonalý systém, s dokonalým nastavením, obsazením, atd. Dokonale funkční. Skutečně? No, možná uvidíme. (Za ty peníze …)
Takže dál: Leckdo leckde a třeba i kdokoliv kdekoliv by mohl říct, že tu v této dané věci došlo k reklamě ve zpravodajství a publicistice. A to dokonce na programu TV z oblasti tzv. „veřejné služby“ a dokonce v tzv. „prime time“ (čili v hlavním vysílacím čase) od 20 do 22 hodin – v daném případě cca. mezi 20:10 až 20:30 hod., po dobu zhruba 12 minut v rámci toho šotu v tom pořadu na tom programu. Přičemž v těchto vysílacích časech v rámci tzv. „reklamních brejků“ jsou nejvyšší ceny za odvysílání tzv. reklamních spotů. Jeden takový spot má obvykle délku 20 až 30 vteřin, takže během jedné minuty se jich odvysílají dva až tři, no a ceny za 1 spot v těch časech se pohybují v řádech statisíců. Tak si to spočítejte sami. V daném případě to trvalo asi tak 12 minut (to by mohlo být nějakých 24 až 36 reklamních spotů v cenových řádech statisíců korun za jeden každý z nich – v prime time ty ceny takových výšek dosahují). Tady ale patrně nikdo nic neplatil. Ostatně – ani nemohl, protože opět už ze zákona ČT nesmí vysílat reklamu jinde, než na programu ČT2 a na programu ČT4 Sport (a to jen ve velice omezeném rozsahu v hodinovém limitu – do něhož by se to v tom daném případě tak jako tak zřejmě nedalo vměstnat). Takže problém jako Brno – tohle všechno by si mohl říct leckdo leckde a kdokoli kdekoliv k tomu tématu. A to jak se říká hned „z voleje“ – bez bližších analýz a bez podrobnějších rozborů.
A zároveň by si ten leckdo leckde, i kdokoliv kdekoliv, mohl položit další otázku, jestli si toho někdo z těch odpovědných lidí a příslušných orgánů vůbec všiml. A co s tím bude dělat? Nebo snad už dělá? Generálové jsou tam teď na to dokonce dva. Je tam i Rada ČT a ta má i v těchto věcech zastupovat zájmy veřejnosti. A zájem veřejnosti je i ten, aby ve vysílání nedocházelo k porušování zákona. Veřejnost si platí i za to tu ČT i tu její Radu ČT, i to vedení té ČT – včetně těch vedoucích pracovníků, redaktory počínaje a generály konče. A zájmy veřejnosti jsou (i zde ze zákona) zřejmě jiné, než třeba (byť i mediální) zájmy advokátních, cestovních, mediačních, aj. kanceláří. Krom toho je tu i státní regulátor – Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) a to je ústřední orgán státní správy – regulátor státu v oblasti elektronických médií. No a tento státní regulátor má podle zákona č. 231/2001 Sb., v platném znění, a podle dalších zákonů permanentně odborně dohlížet na dodržování zákonů i v TV vysílání. Má k tomu i svůj vlastní monitoring vysílání. A i na jeho základě pak má (v případě porušení) bez odkladu případné prohřešky řešit, a to i bez podnětu, čili tzv. z úřední povinnosti. A když to RRTV nečiní, anebo nečiní řádně, pak jsou na řadě sněmovní poslanci (jak v tzv. mediálním alias volebním výboru, tak potom i na plénu Sněmovny – přinejmenším v rámci každoročního projednávání tzv. výročních zpráv mediálních rad, atd. – pokud průběžně nedostanou nějaký podnět – např. stížnost – čímž se i oni musí zabývat bez odkladu a řádně, a to podle svého nejlepšího vědomí a svědomí). Takže onen leckdo leckde, či kdokoliv kdekoliv by se už teď mohl ptát, co v dané věci ty shora zmíněné osoby, funkcionáři, orgány, atd. už učinily.
Například – představte si, že by ten oprávněný leckdo leckde, či kdokoliv kdekoliv tu věc pojal tak, že shora popsanou problematiku prostřednictvím tohoto webu = média, co tu čtou denně statisíce lidí, podává jako veřejný otevřený podnět všem těm shora uvedeným odpovědným osobám, funkcionářům, orgánům & spol. – čili generálnímu řediteli ČT jako stížnost a podnět k řešení, Radě ČT jako stížnost a podnět k řešení, Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) jako stížnost, plus i jako podnět pro zahájení správního řízení, mediálnímu / volebnímu výboru Poslanecké sněmovny, i jednotlivým poslancům (podle místní příslušnosti = sídla tzv. poslaneckých kanceláří dotčených poslanců) jako stížnost, resp. jako podnět voliče, atd. atd. atd. – možností je tu víc. A od oné předchozí (podle odborníků kontroverzní a sporné) novely zákona o ČT ta odpovědnost za to spadá už i na hlavy senátorů, a svůj díl odpovědnosti za to nese i Hrad, co jim to „požehnal“ svým podpisem pod onu velmi dubiózní novelu. Pozorný volič prý už to sleduje, pak si to přebere, a po zásluze ocení, až přijde čas.
„Jak prosté, milý Watsone.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
