Pavel Foltán: Pilotní referendum o ČT – ano, či ne?

04.01.2021 10:03

Jak jsem se před pár dny na tomto místě zmínil, mediální a politický analytik Štěpán Kotrba nedávno napsal analýzu, v níž bilancoval, co se v roce 2020 povedlo, respektive nepovedlo v Radě České televize, a text této analýzy uveřejnil e-deník Parlamentní listy.

Pavel Foltán: Pilotní referendum o ČT – ano, či ne?
Foto: archiv
Popisek: Pavel Foltán

Hned zkraje té analýzy její autor uvedl – cit.: „Dle mého názoru je zásahem do programu, přijme-li Rada usnesení, že vysílání Otázek Václava Moravce v neděli v poledne je nechutné a má být přesunuto na pondělí od 23 hodiny.“ Citovaný názor je zajímavým postřehem, a možná by mohl být i startérem k neméně zajímavému ověřovacímu pokusu, jemuž se v mediální branži zvyklo říkat „pilot“ – čili v daném případě k něčemu, co by se dalo pojmout jako pilotní referendum k dané části rozsáhlé problematiky ČT – a pak by se to mohlo ještě i dále aplikačně rozvíjet (podle potřeb veřejnosti). Nicméně, popořádku a postupně:

V této mé poznámce rozhodně nejde o stanovisko či dokonce o polemiku s tím shora citovaným názorem jmenovaného analytika – ten zcela jistě a nezpochybnitelně má právo na svůj názor (to je apriorně bez debat – alespoň u mě). V této mé glose půjde víceméně o některé zajímavé body kontextu, které Kotrbova analýza otevřela (možná mimoděk, ale přece – a dobře tak – jde o věc veřejnou, a to je, oč tu běží). Čili nejde tu o detaily typu subjektivních názorů analytika, o názor členů Rady ČT a event. jejich usnesení, co „v neděli v poledne je nechutné“ a popř. v pondělí v noci chutné, a co se má kam přesunout. Z hlediska principu systému jsou to detaily, zvící malicherností a ztráty času i energie. Tedy zbytečností typu „stokrát nic umořilo osla“. Jde tu o víc – jde tu o veřejný zájem – a tomu je nutné podřídit všechno ostatní.

Anketa

Líbí se vám současné české filmy?

4%
82%
hlasovalo: 13323 lidí

Pro pořádek – v souladu se skutečností – je nutné i zde a znovu konstatovat, že ČT (de iure) není privatizovaná, že není soukromým majetkem kohokoliv, tedy ani těch „lidí, co v ní pracují“ – jak před lety (po televizní okupaci začátkem milénia) poněkud zmatečně veřejně prohlásil jeden letitý poslanec. ČT je subjektem veřejné služby, co působí ve veřejné mediální sféře a její majetek spadá do veřejného sektoru – čili jde o majetek veřejnosti, neboli o majetek nás všech. Analogicky by se dalo říct, že navíc hlavně s formou jakoby „kapitálové účasti“ plátců TV poplatku, kteří jsou tu ze zákona povinni každý měsíc přispívat na činnost ČT (suma sumárum ročně v řádu několika miliard). Pro management ČT – čili i pro ten vrcholný, resp. nejvyšší a ostatní – nejde o jejich majetek, pro ně je ten majetek ČT cizí majetek (je to veřejný majetek) – a oni jsou jen pouhými správci tohoto cizího majetku a za tuto správu nesou osobně plnou zodpovědnost. A to systémově touto cestou – Rada ČT – Poslanecká sněmovna – veřejnost (plátci TV poplatků – občané, voliči a daňoví poplatníci). A právě ti plátci TV poplatků – občané, voliči a daňoví poplatníci (neboli ta veřejnost) je tím vlastníkem, co to všechno platí – tu ČT i tu Radu ČT si platí z těch TV poplatků a ty poslance té Sněmovny si platí ze svých daní. Tak je ten systém už bezmála 30 let nastavený. Ale je otázka, jestli správně funguje (čili správně = v zájmu a ve prospěch té veřejnosti). A jak obecně známo, kdo platí, ten poroučí – to je prastará pravda. A jestliže některý z těch shora zmíněných článků té systemizace funguje chybně, nedostatečně, anebo nefunguje vůbec (a z hlediska systému je lhostejné, který článek to je), tak se to musí bez odkladu řešit a zjednat funkční nápravu. To je bez diskuse. To zná každý dobrý manažer, každý správný hospodář. To dá prostý selský rozum. A kdo to nechce brát vážně, kdo to nechce respektovat, no tak ten musí z kola ven. Jiné cesty není. Pouze tak může správně fungovat (a tedy i přežít) stabilizovaný systém. A kdo by snad chtěl tvrdit něco jiného, či dokonce opak, no tak ten o tom buď nic neví (takže u toho nemá co dělat), nebo lže, či manipuluje, anebo podvádí, apod. – a to už by mohlo být horší. A když ten, kdo to všechno platí, a komu to všechno v podstatě patří, tak když právě ten oprávněný subjekt vidí, že je tu něco (či všechno) špatně, pak právě on má právo a logicky zrcadlově i povinnost zasáhnout. A to bez odkladu a formou co nejúčinnější. A tím oprávněným subjektem je i v daném případě dotčená veřejnost = plátci toho TV poplatku, občané, voliči a daňoví poplatníci. A to právo jim nikdo nemůže upřít.

A teď – i vzhledem k objasněné systemizaci – tedy zpět ke shora zmíněné citaci z té Kotrbovy analýzy: Vůbec tu nejde o názor, či o usnesení Rady ČT, zda se má nějaký, či jiný pořad odněkud někam přesunout (v rámci tzv. „programového schématu“, či v rámci tzv. „týdenního vysílacího plánu“ – když bychom tedy měli použít nějaké ty v TV branži zavedené termíny). To je ve stádiu „tepu dnešní doby“ pro tu veřejnost už dávno passé. Pro ten skutečný zájem veřejnosti by to (ve své podstatě) neřešilo už vůbec nic, anebo skoro nic. Takže by to bylo systémově neefektivní – čili zbytečné. A i ten parciální problém s tím citovaným pořadem by přetrvával. Což také není v zájmu veřejnosti. Avšak, ta shora zmíněná citace z analýzy kolegy Kotrby v daném kontextu logicky skýtá jistou možnost – formálně (tj. právně, procedurálně) i věcně čistou. A to legitimní iniciativu plátců TV poplatku (tj. občanů, voličů a daňových poplatníků, čili té oprávněné veřejnosti) – a tou iniciativou by mohla být forma referenda o tom, jestli ta oprávněná veřejnost (plátci TV poplatku = vlastníci ČT a diváci) vůbec chce, aby ten zmíněný pořad byl v programové nabídce ČT – a právě to by mohlo a asi i mělo řešit to referendum. Bylo by to právě to „pilotní“ referendum – svým způsobem na zkoušku – aby se ukázalo, jestli tahle forma spolehlivě funguje. O formě toho referenda (tedy i o hlavních parametrech, formulaci otázky, způsobu provedení, vyhodnocení), se lze zmínit někdy příště. A dalo by se zmínit také o praktických formách stimulace, kdyby odpovědné subjekty jaksi „neměly motivaci“ a kdyby ten legitimní zájem veřejnosti na tom pilotním referendu chtěly nějak (resp. jakkoliv) ignorovat.

A pro úplnost – v čem by spočívala právě ta pilotní forma zmíněného referenda? Inu, v tom, že právě na základě těch zkušeností z toho pilotu by se pak dalo uskutečnit i další referendum – např. i o budoucnosti ČT jako takové. Za pokus to stojí. A kdo by se ho mohl bát? Veřejnost? Tak právě ta asi jen stěží. Tak tedy kdo? To jsou Otázky, že…?

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Richard Seemann: Švýcarská vláda nevidí jinou alternativu než očkování

21:37 Richard Seemann: Švýcarská vláda nevidí jinou alternativu než očkování

Několik set odpůrců opatření proti Covidu-19 se sešlo v Bernu na tzv. národním shromáždění, jehož k…