Zákaz platí pro ruské filmy vyrobené od začátku roku 2014, kdy Rusko anektovalo Krym, stejně jako filmy filmy natočené před tímto datem, které „obsahují popularizaci“ Ruska. Byl přijat údajně za účelem posílení národní bezpečnost Ukrajiny a snížení separatistických nálad ve společnosti. Nevím jak na vás, ale na mě tyto ideologické žvásty působí hodně koniášsky. Je to něco podobného, kdyby se na Slovensku dostal k moci klerofašista Kotleba a zakázal vysílat i promítat v zemi české filmy. Ukrajinci totiž mají k ruské kultuře podobný vztah jako Slováci k té české – znají ji jako své boty a rozšiřují si díky ní vlastní obzory. To nemá a nemůže mít nic společného s žádnou politikou.

Chudák Oleg Tabakov

Situace je o to absurdnější, že docela dost současných ruských filmů je ostře kritická k současnému ruskému politickému vedení, včetně Vladimira Putina a jeho nejužšího okolí. Názornou ukázkou je ruský film světově uznávaného a oceňovaného režiséra Andreje Zvjaginceva Leviatan, který bez příkras ukazuje zabedněnost a zkorumpovanost ruských komunálních politiků a vychytralost i faleš popů pravoslavné církve. Film byl v Rusku zakázán a teď se nesmí promítat a vysílat ani na Ukrajině. Kletba, zakazující vše ruské, se nevyhla ani umělcům, kteří v nějakém filmu, nyní zakázaném ukrajinskou cenzurou hráli, nebo ho nedejbože režírovali. Ukrajinskou národní bezpečnost například „ohrožuje“ slavný Oleg Tabakov, který se nedávno v ruské televizi paradoxně svěřoval, jak moc má Ukrajinu a hlavně kyjevská divadla rád.