Parkanová očividně nedokázala nic jiného než se psí devótností zpívat – čehož repete se k smrti bojí Miroslav Kalousek, tupě škrtat při rušení záchranných vojenských praporů, případně věnci vuřtů dekorovat služební plemena. Na jednání branných výborů parlamentu „přirozeně“ moc nechodila, jelikož o svém úřadu znala jen to, kde má kancelář, kde jídelnu a kde jsou záchody. Rozhodovali za ní „vlčáci“.

Neúčastmi se vyznačovalo i středeční rokování sněmovny. Nejnápadnější mi přišla absence dalšího, vlastně dlouholetého „amerického radaristy“, stávajícího ministra obrany Alexandra Vondry. V armádě opět nepříliš profesně ctěného. Zaklesnutého do minulosti, jíž si zkouší připomínat trapnými akcemi, jakými bylo staronové usazování růžového sovětského tanku, „vylepšeného“ tentokrát o topolánkovsky vztyčený prostředník.