Úspěšná obhajoba nejvyšší ústavní funkce se dala čekat, protože staronový prezident měl poměrně slušně koncipovanou kampaň, a zejména ve finiši podal obstojný výkon. Na svůj věk, ať již byl nadopovaný jako závodní kůň, či ne, působil svěže. Až se zdálo, že se kamer nemůže nabažit. Aby ne, umí to. Do televizních diskuzí se pokaždé skvěle připravil a dobře se přizpůsoboval očekávání publika. Jeho důslednost navíc zašla ještě dál než obvykle, jelikož vhodně změnil netoliko mentální ustrojení: pamětníky svých zmačkaných, nemoderních garderob příjemně překvapil vkusným, dobře padnoucím oblekem i neortopedickou obuví.

Čím ale především uspěl? Soupeřem. Lepšího soka si nemohl přát: Jiří Drahoš mu nebyl důstojným konkurentem. Přála mu opět, jako před pěti roky Karlu Schwarzenbergovi, většina sdělovacích prostředků a Zeman se dopustil řady chyb, ale on toho všeho neuměl využít. V české mediální krajině se pohyboval nemotorně, ba prkenně. Co hůř, nedokázal ani zakrýt, že je politickou marionetou. Byl prostě vybrán náhodně, lidmi v pozadí. Během kampaně si ke své škodě udržel výzor katedrového profesora fyzikální chemie nebo vyššího státního byrokrata. Přes patrně usilovnou snahu o zlepšení permanentně přeříkával naučené „básničky", jež deklamoval buď s tváří hráče pokeru, nebo s až nečekanou nejistotou. Celé to zápolení byl vlastně podvod. Ne, nechci zpochybňovat výsledky hlasování. Ovšem měl jsem stále pocit, že se voličům nabízí výběr zboží způsobem nekalé soutěže. Špatné, a ještě horší. Sortiment politicky prošlý, případně zcela fiktivní. Prezident, starý, nemocný muž se zjevnou láskou k alkoholu se zmobilizoval k poslednímu velikému vítězství, jak to nazval, „přelakovaný" k poslednímu zásadnímu divadlu. Načež působil lidově, případně státnicky, dokonce – ač v Kremlu „bonmoticky" vyzýval k vystřílení novinářů – pochválil moderátorku diskuze za nestrannost. Prostě si obratně nasazoval masky dle toho, v jakém médiu zrovna řečnil.

Drahoš tohle neuměl. Byl beztvarý. A když mu imagemakeři nakázali působit agresivněji, místo útočného charizmatu šířil trapné fluidum neautentičnosti. Podivné bylo již jeho základní pojetí kampaně. Nemohl vážně tvrdit (ač se o to pokoušel), že není politický novic. Někdejší vedení AV ČR a medaile za zásluhy o vědu také mnoho neznamenají, pročež nezbylo než vykládat něco o jeho novosti a slušnosti, slušnosti a novosti – a tak pořád s kolovrátkem dokola... S tím se při dlouhodobém tažení na dobře opevněný Pražský hrad jednoduše vystačit nedá.