Pavel Kopecký: Extrémní počasí často doprovázelo velké politické události

Navzdory tomu, že se na konci prázdnin opět vrátily horké dny, letošní vedra a sucha se již zdají být zapomenuta. Voda sice v tocích i nádržích - stejně jako v mnoha studnách - nadále chybí, ale kromě bezprostředně ohrožených si s tím nikdo příliš neláme hlavu. Maximálně jsou pod palbou místní zastupitelstva, aby zajistila dostatek cisteren. Je to ale opravdu tak jednoduché? Nechtěla nám tím příroda říci něco víc?

Nic nového pod sluncem

Pro obyvatelstvo Evropy tedy i Čech a Moravy bylo sucho po staletí velkým problémem, který se v různých obdobích objevoval. Chyběla voda pro lidi i pro zemědělská zvířata, ale také pro úrodu na polích, lukách a ovocných zahradách. Často následovaly i lidové bouře a rebelie, neboť se dramaticky začalo zdražovat jídlo. Ale nejen to: V takových chvílích se lid obracel k Nebi a pořádal procesí a poutě aby tento „trest Boží“ svými prosbami a kajícnými skutky alespoň zmírnil. A bral si z toho jisté obecnější poučení.

Ve starých kronikách a zachovalých písemnostech máme o tomto povědomí našich předků mnoho záznamů. Svědčí o tom, že počasí se v průběhu staletí příliš nemění i když, by si to "globální oteplovači" přáli, protože by se jim to hodilo do jejich politických záměrů. Jenže sucha a vedra se vždy střídala s mohutnými bouřemi a povodněmi. Od středověku o tom máme písemné záznamy.

Roky bídy

První zmínku o velkém suchu nalezneme již v Kosmově kronice a vztahuje se k roku 1121, kdy podle kronikáře veliká sucha trvala celé tři měsíce – od března do května. To opravdu „vražedné“ však přišlo v roce 1590 a podle dobových záznamů trvalo celých 38 týdnů, kdy nespadla ani kapka. Sucho které zachvátilo celé území Českých zemí i Moravu popsal kronikář z Frenštátu p. Radhoštěm následujícími slovy :“Nebe nad námi bylo jako železné, žádných dešťů ze sebe nevydávajíc, než přílišné horkosti zemi, a jiné všechny úrody z kořene vysušovalo."

Z dopisu Karla staršího ze Žerotína svému správci vyplývá, že lidé bez rozdílu stavů se obraceli k Bohu, konali procesí a káli se ze svých hříchů. „Poněvadž vůle Boží taková jest, aby sucho bylo na škodu ourodám zemským, musíme toho při tom zanechati. Jenom Ty pilností svou ničeho neobmeškávej a v povinnosti Své, jak náleží pracuj. O ostatek bude Pán Bůh se starati a vedle milosti své opatrovati.“

Velké sucho bylo také předzvěstí ničivé třicetileté války a mnohých rebelii v roce 1616. Podle dobových kronik nepršelo v Čechách ani na Moravě od 3. dubna do konce července. Kroniky uvádějí suchých 119 dní. Déšť přišel až v říjnu, ale zdaleka ne na celé území Koruny České. Například Drahotušská kronika uvádí období bez deště od 22. května do vánoc, to je 216 dní.

Astronom Daniel Basilius k tomu ve svém spise uvádí: „Rok 1616 byl horký, země jako vypečena, řeky vysušeny, což i Vltava naše, k smradlavosti jsouc přivedena, očitě dosvědčila...“.

Následující rok 1617 byl nazván rokem bídy, neboť od svatodušních svátků v červnu až do svatého Jakuba na konci července nastala taková drahota, že korec žita se prodával za 4 - 5 tolarů (pro srovnání - denní mzda nádeníka, kterou prameny uvádějí kolem 9 krejcarů, byla zhruba čtyřicetinou této částky) a koncem roku stál již 7 tolarů. Byla taková bída a hlad, že lidé jedli kopřivy a jiné rostliny a děti trávu. Vypukl hladomor.

Sucho a politické události

Kroniky se také zmiňují o roce 1754, kdy bylo také mimořádné sucho, neboť nezapršelo 8 týdnů. Podle záznamů postihla Čechy vedra a sucha také v roce 1782, kdy louky a pole zcela uschly. Také roky 1789 a 1790 byly extrémně horké a suché nejen v Čechách ale i na Moravě. Ve Francii se neúroda projevila mimo jiné také nespokojeností lidu - která způsobila, že se "revolucionářům" mnohem jednodušeji zdařilo svrhnout krále. Vypukla takzvaná Velká francouzská revoluce.

Další obrovské sucho přišlo v roce 1842. O tomto vražedném suchu máme již dostatek informací: trvalo od dubna do července, v některých lokalitách ještě déle. Většinou se uvádí přes sto dní. Následky byly katastrofální. Na Labi i na Vltavě musela být zastavena plavba, na Vltavě v Praze bylo 24. srpna zaznamenáno roční minimum vodního stavu.

Také řeka Morava téměř úplně vyschla. Když stále nepršelo, ztratila se voda nejen z řek, ale i ze studní. Rok 1842 byl také nadprůměrně teplý. Teploty kolem 35 stupňů vysušily louky, prameny a studně vyschly, obilí bylo nízké a začaly jej žrát housenky.

Zajímavé: Extrémní sucho a horko bylo zaznamenáno rovněž v roce 1848. Podle dobových záznamů bylo ještě v prosinci teplo jako v létě, takže lidé chodili bosi. Právě tato vedra a neúroda jsou některými historiky považována za jeden z důležitých momentů revolucí v celé Evropě, ke kterému v roce 1848 došlo.

Stalinovo obilí

Velká vedra a sucha byla zaznamenána také v letech 1892 a 1893. Nedostatek vody způsobený extrémním suchem postihl České země rovněž v roce 1904, kdy od července nezapršelo a nastal velký nedostatek vody v celých Čechách. Podobná situace se opakovala i roce 1906 a v roce 1911, kdy bylo podle pamětníků v Čechách takové sucho, že bylo v Praze uspořádáno velké procesí s prosbami o seslání deště.

Skutečně katastrofální sucho ale přišlo do českých zemí až v roce 1947. Mělo fatální následky pro další politický vývoj. Od března 1947 nepršelo až do žní. Jen ojediněle bylo zamračeno, ale malé přeháňky nestály ani za řeč. Obilí bylo malé a záhy začalo uvadat. Chybělo také krmivo pro dobytek, ovoce suchem opadávalo, takže podzimní sklizeň byla nepatrná.

Důsledky sucha v roce 1947 byly nakonec mnohem hrozivější, než se původně čekalo. Kvůli katastrofální neúrodě vázlo zásobování základními potravinami, což po válce nebyla žádná maličkost. V některých oblastech Slovenska hrozil dokonce hladomor. Situace politicky využili komunisté. Předseda vlády Klement Gottwald vyjednal se Stalinem mimořádné dodávky obilí ze Sovětského svazu. „V největší tísni přišla pomoc bratrského Sovětského svazu. Tehdy poznal všechen pracující lid, že už nic nemůže ohrozit naši cestu k socialismu,“ oznamovala komunistická propaganda.

Obilí od Sovětů vydávali komunisté za záchranu země. Pomohlo jim to získat na svou stranu váhající část veřejnosti a další rok převzít i moc ve státě. Stalin z politických a mocenských důvodů navýšil dokonce dodávky na 600 tisíc tun obilí, s čímž potom komunisté velmi výrazně pracovali ve vládě a v Národní frontě. Stalinův dopis s odpovědí samozřejmě zveřejnili v komunistickém tisku, což velmi výrazně ovlivnilo atmosféru ve společnosti a připravilo atmosféru pro konečné převzetí moci komunisty v únoru 1948.

Trest Boží, který přišel na České země v podobě katastrofálního sucha v roce 1947 byl tedy "pointován" nástupem komunistické diktatury. Není proto zcela od věci zamyslet se nad tím, zda letošní sucha a vedra a statisíce uprchlíků na hranicích Evropy spolu rovněž podivuhodně nesouvisejí. Dost možná bylo srpnové vedro jen nepatrným pozdvižením Božího prstu.

Žádná procesí se však ani tentokrát nekonají. Nejspíš si nadále myslíme, že máme vše pevně ve svých rukou. Jen abychom se zase jednou tragicky nemýlili.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.