PAVEL KOPECKÝ se zamýšlí nad důvody překvapivé rezignace jednoho z předních merkelovských spolubojovníků, donedávna vzorného "vítače" migrantských hord, jehož od pádu nezachránila ani náhlá změna kursu.

Rakouský kancléř Werner Faymann, který se stal bez nadsázky symbolem „vítačského“ kurzu Vídně a na dlouhou dobu též hlavní oporou Angely Merkelové v přikrmování migračního běsnění, rezignoval před pár dny na obě předsednické funkce – vlády i rakouské sociální demokracie.

Vypískaný premiér

Dosluhující prezident Heinz Fischer premiérovu demisi přijal a vedením vlády dočasně pověřil šéfa koaličních lidovců - vicekancléře Reinholda Mitterlehnera. „Odstupuji v zájmu Rakouska. Odstupuji, protože ve straně již nemám podporu,“ prohlásil při své rezignaci Faymann. Už ale nedodal, že jeho strana zase nemá podporu veřejnosti.

Co bylo motivem k překvapivému kroku, který šokoval celé Rakousko a jejž prý nepředpokládali ani lidé z premiérova blízkého okolí? Zčásti jistě debakl sociálně demokratického kandidáta v prvním kole prezidentských voleb. Jím doporučený nevýrazný „vítač“ Rudolf Hundstorfer získal spolu s lidoveckým kandidátem jen 11 procent hlasů.

Faymann ovšem bezprostředně po nepodařených prezidentských volbách o rezignaci ještě rozhodně neuvažoval.  Naopak: ve svých veřejných vystoupeních se snažil působit optimisticky a odhodlaně. Co se tedy stalo, že tak náhle změnil názor? Zlomovým okamžikem byla nejspíš vídeňská sociálně demokratická oslava prvního máje, kde byl poprvé v poválečné historii šéf strany při projevu vypískán svými spolustraníky. To samé se mimochodem stalo jeho stranickému německému kolegovi - ministru spravedlnosti Heiko Maasovi - na prvního máje ve Cvikově (Zwickau).