Tato země, politici i my sami se často rádi oháníme tím, že navazujeme na tradici demokratického prostoru uprostřed neklidné Evropy. Že co se demokracie a svobody týká, jsme žáky a následovníky Masaryka. Jak tehdy vypadalo Československo? Bylo svobodným státem kde po svém boku žili Češi, Slováci, Židé, Němci, Rusíni a jiní. Stát své menšiny toleroval a chránil. Nikdo asi už nikdy přesně nespočítá, kolik českých legionářů byli Židé a kolik Židů a jiných menšin položilo život za jak rádi říkáme „naši“ vlast.

Právě tuto oběť si lidé připomínají pomocí vzpomínek. Putováním zpět historií, vlastní rodinnou i sdílenou národní. K tomu aby paměť národa nedegenerovala slouží spoustu institucí, spolků i jednotlivců, kteří se postavili čelem ke své občanské povinosti a není jim lhostejná budoucnost naší země. Protože národ, který zapomněl svoji minulost je odsouzen ji prožít znovu.