S velkou bolestí v srdci společně prožíváme situaci unesených dcer, Antonie a Hany, z naší vlasti. Společně s jejich vlastními matkami sdílíme úzkost a beznaděj nad jejich osudem. Uvědomujeme si, že kromě fyzického strádání a bolestí z nečekaného odloučení od  rodiny tyto naše děti prožívají obrovské zklamání. Odjely do vaší země s otevřeným srdcem a respektem k vaší kultuře poznat zemi a lid, který v ní žije, protože si byly vědomy, že člověk může milovata a ctít  jen toho, koho zná.

Vy jediné můžete pochopit jakou bolest a hrůzu prožívá matka, která marně čeká návrat svého milovaného dítěte, které stále chtělo konat jen dobro a nyní bezmocně jen prosí o možnost návratu. Snažně Vás prosíme, zeptejte se svých synů, zda se na únosu a zadržování českých dívek podílejí. V autoritě a úctě matky, kterou oprávněně požíváte, prosíme Vás, požádejte své syny, aby dívky vrátili k jejich rodinám. Věříme, že srdce matek na celém světě je stejné a proto doufáme  jen ve vaší pomoc a přímluvu, aby se dcery našich matek mohly vrátit domů. Za Vaši pomoc, pochopení a soucit Vám děkujeme. Ať Vám i Vašim rodinám dobro, které v této věci vykonáte, přinese požehnání.