Prohlašují se za evropské patrioty, i když ne všichni mají tento kontinent v rodném listu, a vyjadřují emfaticky své znepokojení nad tím, co se v politice evropských států aktuálně odehrává. V jejich očích se letošní májové volby do Evropského parlamentu mohou stát kruciálním momentem sebedestrukce Evropy jako civilizačního celku založeného na společných hodnotách svobody, demokracie, humanismu, velikosti a cti tváří v tvář hrozbě z Kremlu.
Vyzývají k záchraně inteligence a kultury proti nastupujícím silám antisemitismu, netolerance a populismu. Vadí jim, že většina společnosti tiše probíhajícím procesům přihlíží a nesnaží se proti nim postavit. Právě volby by měly být příležitostí nedopřát paličům vítězství. Plný text manifestu včetně seznamu signatářů najdete v tištěných Literárních novinách 2/2019.
Škodolibost v reakcích na českém internetu se projevuje v tom, že tuto předvolební výzvu interpretují autoři jako strach z demokratického procesu, jako děs z hlasu lidu, tudíž jako elitářskou namyšlenost. Jako by lid už mnohokrát v minulosti nevolil proti svým zájmům. Až člověka bolí ruka, má-li po tisící připomínat případ Hitlera nebo Gottwalda.
Kdyby voliči volili z čirého božího vnuknutí, nebylo by potřeba financovat tak drahé předvolební kampaně. A ty se opakovaně organizují proč? Aby ovlivnily volební výsledky, viz dnešní křeč z Brexitu. Aby se ve společnosti vytvořila atmosféra, v níž se lidé bojí hlasovat jinak, než od nich okolí účelově zmanipulované očekává.
Víme, že to, co výběr politika a strany ovlivňuje nejméně, jsou zveřejněné volební programy. Mnohem účinnější je tlak rodiny, školy, pracoviště, médií, kamarádů. Signatáři manifestu tedy zvolili legitimní demokratický postup, jak probudit znecitlivělé a apatické občanstvo slepě spoléhající na to, že cesta k lepšímu je automatická a bude pokračovat podobně, jako se to dělo od konce druhé světové války.
Na české stoupence národní suverenity spolehlivě zapůsobil červený hadřík mezi signatářskými jmény. Místo aby se potěšili vlastenecky, že intelektuální Evropa nepřehlédla Čechy jako krajinu z nejméně zajímavých a že mezi podpisy čteme jméno Milan Kundera, okamžitě se spisovateli naprosto mimo kontext znovu šije komunistická halena.
Stejně jako vždycky v podobných případech, nelíbí-li se vám nějaká skupina lidí a jejich činy, k jejich dehonestaci se hodí úplně všechny detaily. U Kundery je to bývalé členství v komunistické straně, u Lévyho to, že je bohatým kapitalistickým dědicem. Logiku to nemá, ale to nevadí. Co se takhle podívat na minulosti jiných podepsaných? Určitě by se něco našlo. Vždycky se něco najde.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
