Občan, kterému se nabízí, aby se kormoutil nedostatkem posypové soli v kterýchkoli krajských skladech, je spokojený občan. Jenže aby spokojený občan byl i šťastný, má potřebu zaměstnávat svou mysl určitým množstvím smysluplných obsahů, jeho touha se chce o něco opřít a někam směřovat. Trvale se s banalitami nevystačí. Nenachází-li se ve veřejném prostoru dostatek opěrných bodů ve formě událostí, pozoruhodných lidských výkonů a činů, nerezonují-li v komunikaci přitažlivé myšlenky, zajímavé názory a inspirativní impulzy, nepotlačitelná potřeba identifikačních symbolů se vrhá na to, co je k dispozici. A pokud jsou k dispozici pouze malé věci, investuje do nich lidský projektivní pud tolik energie, že je přetíží. Jen tak si lze vysvětlit, že banální věta politika nebo blogera poslaná po síti dokáže zaměstnat stovky lidí a že se jim stane vítaným záchytným prvkem v nekonečných pustinách živořícího významu.
Odvrat z vyprázdněné veřejné sféry má za následek nadměrnou pozornost věnovanou soukromí. Tam pak nic není nedůležité. Tvar kabelky stejně jako barva kravaty těch, na koho ukáží média, mohou zaměstnat společnost na dlouhé dny a nikdo přitom nepropadá studu ani nudě. Život od seriálu k seriálu a od mistrovství světa ve fotbale k mistrovství světa v hokeji je příznačný pro společenství, které přestalo mít pocit, že se účastní procesu, jemuž se do nedávna říkalo dějiny. V České republice se společnosti stále zřetelněji zmocňuje pocit, že „na nás nezáleží". Pan prezident mluví o tom, že není důvod, aby se o české sítě zajímali hackeři, v novinách můžeme číst, že klidně může nastat okamžik, že nás Trump vymění za něco s Putinem. Těžko hledat průzračnější příklad naprosté odevzdanosti a ostudnější přiznání k rezignaci. Na druhou stranu je pravda, že k ničemu jinému než k výměnnému obchodu se taková nesebevědomá entita nehodí.
Lidská sociální dimenze je velmi citlivá na fenomén moci a na její vyzařování. Bezmocná ochablost legálních struktur moci v tomto státě neposkytuje občanům přesvědčivé projekční plátno pro jejich představy o utváření vlastního života. Každý vidí, jak zájmy politické vrstvy vítězí nad těmi celospolečenskými. Stačí se podívat na ty pověstné po desetiletí likvidované billboardy kolem dálnic a na jejich výdrž ve srovnání s krátkým procesem v kauze „lex Babiš". Lidé proto hledají jiný záchytné prostředí, od kterého očekávají schopnost problémy řešit. Vynořuje se jim před očima neuchopitelná struktura „Bruselu", jejíž mocenské dosahy pociťují, ale při svém návyku na malé dimenze jistot se jí většinou obávají. Vítězí tedy mentalita objektu, náchylnost k tomu nechat sebou manipulovat. Nezbytným předpokladem opětného vstupu do dějin je stát se aktivním subjektem a způsobovat, že se v Praze zase začne dít něco zajímavého, o co se svět bude nucen zajímat. I když to dnes a tady zní dětinsky, nejvíce šancí máme v kultuře.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
