Přitom zhruba před sto lety původnost a autenticita fascinovaly umělce a estéty. Nadšení domorodým uměním Afriky stálo u kolébky kubismu, vlna zájmu o japonské a čínské umění zaplavila obchody s uměním nejen v Paříži a Berlíně. Folkloristé se potulovali po vesnicích a Uprkovy obrázky z moravských poutí zalévaly lidem oči slzami dojetí. Pak se ale dost věcí dost rychle změnilo.

Původnost začala páchnout po krvi a půdě, zejména německé. Po druhé světové válce rozhodně nemuselo být všechno echt a americká kulturní fúze se rozlétla po zeměkouli. Ve druhé polovině minulého století se neemancipovaly jen ženy, ale i černoši a na chvíli to vypadalo, že si lze z muziky, gastronomie, drog, chování a oblékání nejrůznějších kultur vybírat podle libosti a skládat si vlastní životní styl, ať žijete kdekoli. Buddhismus se zmocňoval hlav dříve vydaných všanc božným náboženstvím a politickým ideologiím a málokoho by tenkrát napadlo, že islám v skrytu písečných dun a protikoloniální rétoriky sbírá síly k novému džihádu.