David Zábranský: Za Alpami (Větrné mlýny 2017)
Suverénní výkon v kategorii publicistický román. Zábranský (1977) dokáže smotat příběh jako mucholapku, jeho psaní je prostě chytlavé. Jestliže se většina současných českých spisovatelů dnešní politiky štítí, tento autor se v jejích ideologématech cítí jako ryba ve vodě. Svůj román napásá hlavně na žírných pažitech západní části Evropské unie. Reálné události včetně Brexitu nebo migrační vlny splétá se svou fikcí a laská se s uvadáním staré evropské populace, i když je mladá. Kmeny zaalpské konfrontuje s předalpskými a hledá kořeny vzájemných stereotypů. Sexualizované vztahy lidí chápe jako souboje o dominanci a současně ho baví fetišizovat moderní technologie. A potrpí si na intelektuální klauniády.
Carmen Domingo: Gala Dalí (Metafora 2017/ překlad Jana Suchánková)
Jak se dá zmršit tak výživné téma! Elena Dimitrijevna Diakonovová patřila k houfu Rusek, které vtrhly na přelomu století a v prvních desetiletích dvacátého století do Evropy, zejména do Paříže, a nadělaly zmatek v hlavách a životech tamějších umělců. Říkala si Gala a snad nikdy v životě o sobě nezapochybovala. Paul Eluard se svíjel s jejím podpatkem zabodnutým do srdce, Max Ernst dvojici rozšířil ve společném bytě na trojku a Salvador Dalí se odevzdal cele do její moci. Španělská autorka však z těchto dějin avantgardy vytěžila jen redundantní tirády o samostatnosti žen a popisy intimností. Místy se čtenář cítí, jako kdyby mu někdo najednou postrčil časopis pro ženy. Litoval jsem, že jsem začal číst, ale dočíst jsem musel.
Jiří Kovtun: Masarykův triumf. Příběh konce velké války (Sixty-Eight Publishers 1987)
Kdy jindy je na tak objemnou práci čas, když ne v těchto měsících, kdy se blíží sté výročí moderní české státnosti? Kovtun (1927 – 2014) stopuje Masaryka na cestě přes Rusko do Japonska a dále do USA, kde se odehrávají klíčové události pro vznik československé samostatnosti. Úctyhodný rozsah snesených dokumentů dovoluje sledovat tikot dějin skoro den po dni. O Masarykově životním výtvoru bude brzy slyšet ze všech stran, ale patrně si málokdo uvědomí, v jak komunikačně svízelné a těžkopádné době se Čechům podařilo svůj problém globalizovat. Žádná satelitní komunikace, nýbrž telegramy ploužící se kabelem na dně oceánu. Vlaky a lodě, umíte si představit úmornost tehdejšího profesorova cestování?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV