Ctitelé morálního kýče se již od 90. let snažili vymazat tohoto romanopisce z dějin české literatury. Dnes se tomu ze strany „woke“, tzv. probuzených, říká moderně „cancel culture“.

Morální kýčaři, oni samozvaní kulturní arbitři, od počátku romány Martina Nezvala upřímně a s celou svou vášní poctivě nenáviděli.

Už prvním mimořádně úspěšným románem Anna sekretářka je v roce 1991 nehezky pohoršil. Byl první, kdo v české literatuře neakceptoval kyčoidní pohled na revoluční skutečnost, neboť viděl absurdní komičnost tam, kde se morální kýčaři snažili pro národ upřímně dojímat. Problém byl, že nešlo o prvoplánové satirické legrácky, ale o takříkajíc existencionální pohled na realitu. Tam, kde se morální kýčaři pro nás dojímali, tam se Martin Nezval pro nás bavil. A odhaloval neznámou stránku lidské existence asi jako Josef Škvorecký ve Zbabělcích. To oba autory – mimochodem – později velmi lidsky sblížilo, jak plyne ze Škvoreckého předmluvy k Nezvalovu dalšímu románu Zlatí hoši.

Martin Nezval není ve svých románech nikdy osobní, ale jde mu o nadčasovou rovinu, která platí včera, dnes i zítra.

Byl to právě Josef Škvorecký a jeho žena Zdena Salivarová spolu ještě s Vladimírem Páralem, kdo se jako první veřejně postavili na obranu Nezvalovy tvorby.