Minářova squadra Milion chvilek se přes léto namlsala několika povedenými mejdany v open-airu, kde prodala pár hektolitrů pivka a tun párků (možná i těch z Kosteleckých uzenin, jeden neví ?), a dospěla zřejmě k závěru, že tak to půjde vesele dál. Jenomže…
Předně - pokazilo se nám počasí. Po létě přichází podzim, plískanice, brzké stmívání. A není každý den výročí nějakého převratu. Vcelku logicky začal padat pouliční zájem o Minářovy chvilky, a to exponenciální řadou. O této neděli šlo Prahou už jen pár stovek nadšenců a v centru Prahy se sešlo snad nemnoho jednotek tisíc lidí, z nichž těžko určit, kdo byl náhodný kolemjdoucí, třeba turista z provincie Wu-chan.
Dále – Chvilky začaly ambiciózně. Z nějakého těžko pochopitelného důvodu se jim zazdálo, že na první, druhý či nejpozději třetí pokus způsobí pád vlády Andreje Babiše, která vzešla ze svobodných voleb, v nichž neuspěli ti, které by možná Chvilkaři ve Strakovce viděli raději. Na přímou otázku, zda se sami Chvilkaři hodlají zúčastnit férového klání o voličské hlasy, ale zaznívalo z jejich strany samé vymlouvání – „jsme jen občanská aktivita“ atd.
A dále – Chvilky jsou z jiného těsta, než ti, kdo doopravdy protestovali, třeba před těmi třiceti lety. Generační rozptyl je zřejmý i z toho, jak málo Chvilkaři akceptují hrdiny toho skutečného listopadu, a naopak si vytvářejí hrdiny „listopadů“ svých. Jenže – při vší úctě, což může nějaká paní Čvančarová, Pazderková či Issová přebít Karla Kryla, Václava Malého, a samozřejmě Václava Havla? Dnešní gerojové z náměstí jsou patnáctý nálev, známý leda pár divákům televizních mýdlových oper, ale není za nimi žádný hrdinský skutek z minula, natož nějaká převratná myšlenka do budoucna.
A ještě dále – Chvilky prohrály svou šanci definitivně v okamžiku, kdy se rozhodly rozhodovat místo parlamentu, třeba o obsazení postu ombudsmana. To samozřejmě nemohlo nechat v klidu stávající zákonodárce. I kdyby jakkoli nesouhlasili s volbou pana Krečka, těžko se mohou smířit s tím, že jim na jejich rozhodovací záhumenek napochoduje banda zjevně ne zcela svéprávných řečnílků a bude si nárokovat jejich práva. Proto se od Chvilkařů pomalu distancují standardní strany, třeba ODS. U dalších se to dá záhy předpokládat.
Chvilkaři zkrátka a dobře nenašli témata, myšlenky, osobnosti, symboly, nic, bez čeho se podobné hnutí neobejde. Proto lze předpokládat, že každé další pouliční tramtadá Chvilkařů bude trapnější a zanedbatelnější, až půjde definitivně do vytracena, kam spravedlivě od prvního okamžiku patří.
Ono totiž, vážení či nevážení Chvilkaři, nestačí si obstarat dobré přímluvce kdesi za Aší, pár milionů na výplaty pro všechny ty „mináře“ s měkkým „i“, nestačí ukázat prstem na generální cíl a opentlit to agitačním blábolem (viz „agrofertizace“). Je třeba vyložit poctivě zájmové karty na stůl. Pak můžeme hrát mariáš, poker, nebo třeba gorodky, jak komu libo. Tohle ale není ani občanská aktivita, ani faktická politika, ale druholigový wrestling. A na ten už ani naše - stále ještě ne dokonale dospělá - demokracie není zvědavá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
