Minářova squadra Milion chvilek se přes léto namlsala několika povedenými mejdany v open-airu, kde prodala pár hektolitrů pivka a tun párků (možná i těch z Kosteleckých uzenin, jeden neví ?), a dospěla zřejmě k závěru, že tak to půjde vesele dál. Jenomže…

Předně - pokazilo se nám počasí. Po létě přichází podzim, plískanice, brzké stmívání. A není každý den výročí nějakého převratu. Vcelku logicky začal padat pouliční zájem o Minářovy chvilky, a to exponenciální řadou. O této neděli šlo Prahou už jen pár stovek nadšenců a v centru Prahy se sešlo snad nemnoho jednotek tisíc lidí, z nichž těžko určit, kdo byl náhodný kolemjdoucí, třeba turista z provincie Wu-chan.

Dále – Chvilky začaly ambiciózně. Z nějakého těžko pochopitelného důvodu se jim zazdálo, že na první, druhý či nejpozději třetí pokus způsobí pád vlády Andreje Babiše, která vzešla ze svobodných voleb, v nichž neuspěli ti, které by možná Chvilkaři ve Strakovce viděli raději. Na přímou otázku, zda se sami Chvilkaři hodlají zúčastnit férového klání o voličské hlasy, ale zaznívalo z jejich strany samé vymlouvání – „jsme jen občanská aktivita“ atd.