Petr Dimun: Miloš Zeman jako major Haluška

15.07.2013 21:22

Miloš Zeman byl vždy vynikající v jedné disciplíně – ve vymýšlení různých přezdívek či definic, které se lehce, jak svízel přítula na nohavice, rychle uchytí ve veřejném prostoru, čímž buď drtil a zesměšňoval své soupeře či přetvářel realitu svých politických kroků a rozhodnutí.

Petr Dimun: Miloš Zeman jako major Haluška
Foto: Hans Štembera
Popisek: Prezident Miloš Zeman

V minulosti to byly namátkou výroky o „spálené zemi“, kterým jednoduše popsal názor ČSSD na dobu Klausova vládnutí, „největší loupeži od Bílé hory“, tím zase shrnul postoj ČSSD k tzv. kupónové privatizaci či o „vládě sebevrahů“, čímž učinil z politiků ČSSD, natěšených po moci, prakticky oběti, které je nutné politovat. Naposledy tento svůj um předvedl, když se mu podařilo do veřejného prostoru propašovat termín „vláda odborníků“ ve vztahu k horko těžko poslepované skupině lidí, kteří připomínají spíše než co jiného voskové figuríny z muzea komunismu.

Ať chceme nebo ne, dobrého politika dělá i schopnost mediální zkratky a rychlost, s jakou dokáže vykolíkovat svým soupeřům prostor, v němž se pak pohybují, jako když na vosy převrátíte prázdnou sklenici.

Vláda trafikantů

Je zřejmé, že této Zemanově schopnosti interpretovat realitu podlehla nejen část médií, která okamžitě začala mluvit o „vládě odborníků“, protože si pan prezident nepřeje označení „úřednická vláda“, ale také většina voličů levice (alespoň podle několika průzkumů) a zcela jistě většina vedení ČSSD, vyjma Bohuslava Sobotky a Lubomíra Zaorálka. Lidé jako Michal Hašek, Zdeněk Škromach a překvapivě i Jeroným Tejc či Milan Chovanec začali přebírat nejen tento obrat, ale také celou Zemanovu politickou strategii a logiku jeho kroku, kterou nejlépe vystihuje dokola omílaná věta „lepší Rusnokova vláda, než Nečasova vláda bez Nečase“.

Podmnožinou toho je pak aktuálně výrok jednoho z představitelů ČSSD, že ČSSD se bude muset rozhodnout, zda je pro ni lepší Fischer nebo Kalousek, z čehož už jasně čiší otevírání zadních vrátek k podpoře Rusnokovy vlády i s Fischerem coby ministrem financí.

Všechny tyto debaty se přitom odehrávají v prostoru, chcete-li na šachovnici, kterou vybral Zeman, a který si tak klidně může dovolit strávit prodloužený víkend v Lánech, aniž by musel cokoliv říci, protože ve správný čas řekl ty správné věty.

Přitom už od počátku bylo zřejmé, že se o žádnou vládu odborníků nejedná a jediný, kdo byl schopen tomuto výkladu čelit, byl Miroslav Kalousek, což jen dále ztížilo ČSSD, respektive její části, se proti Rusnokově vládě věcně i ideově vymezit.

O personálním složení Rusnokovy vlády bylo řečeno i napsáno mnoho: až na výjimky (např. Jana Kohouta či možná M. Tomana) se o žádné odborníky nejedná. Z drtivé většiny je složena ze zoufalců (Fischer, Balvín), politických pragmatiků (Pecina, Rusnok, Benešová) či podnikatelů. Všechny ministry pak spojuje jedno: různá míra intenzity vztahu vůči Miloši Zemanovi a očekávání, že s přijetím této mise je prezident nenechá po jejím konci na holičkách. Z tohoto pohledu můžeme spíše než emotivně zabarvené označení, které používá Miroslav Kalousek, totiž „vláda přátel Miloše Zemana“, použít termín přesnější: vláda trafikantů. Toto označení odpovídá i situaci, díky níž se konstituovala.

SPOZ – sociální demokracie

Vedle logické úvahy, tedy zda je tato vláda opravdu levicová (o čemž lze s úspěchem pochybovat, notují-li si noví ministři se svými předchůdci a premiér Rusnok ještě donedávna seděl v Topolánkově a Nečasově NERVu a horoval pro privatizaci důchodového systému, tedy proti vlajkové lodi programu ČSSD) a důvěryhodná (vedle Fischera vzbuzují oprávněné rozpaky především ministr Balvín) si bude muset ČSSD udělat jasno v tom, zda za takovou vládu chce nést do voleb (ať již budou kdykoliv) politickou zodpovědnost. Vyslovit takové vládě důvěru – bez ohledu na to, zda ji nakonec získá – znamená pro ČSSD riziko vystavit se spojování se skandály, které mohou tuto vládu provázet. Ať již se jedná o zmíněné pochybné osobní dispozice jednotlivých členů pro výkon vládní funkce, tak i o možné kroky, které vláda v čase, který jí prezident poskytne, učiní. Dá se totiž předpokládat, že prezident bude chtít, aby to byla tato vláda, která předloží sněmovně rozpočet, protože je země v krizi a navíc po povodních a že prezident bude chtít svést s Kalouskem a spol. prestižní souboj o to, kdo v takovém střetu o „odpovědnost za osud a budoucnost země“ ztratí či neztratí květinku. V případě, že ČSSD poskytne Rusnokově vládě důvěru, sehraje – vedle toho, že vytvoří SPOZ lídry pro volby – roli užitečného idiota, který bude otloukán jak pravicovou „opozicí“, tak hradní falangou.

V takovém souboji nebude pro ČSSD důstojné místo. Leda takové, kdy bude nasazovat svůj politický kredit ve prospěch prezidenta, který vděčností vůči ČSSD jednak nikdy netrpěl, jak prokázal opakovaně v minulosti, a také jeho vlastního politického projektu SPOZ. Poslanci ČSSD, kteří zvednou ruku pro důvěru Rusnokově vládě, si musí uvědomit, že podporují svého přímého politického konkurenta, který je může v následných volbách, ať již budou kdykoliv, připravit o potřebná procenta pro získání poslaneckého mandátu.

Memento Ústeckého kraje

Miloš Zeman svými výroky i kroky opakovaně prokazuje, že prezidentskou funkci chápe jako funkci primárně politickou a mocenskou, která je z logiky věci postavena do kontradikce k Poslanecké sněmovně a politickým stranám, které ji tvoří. O cílech Zemana ohledně příštích voleb jsem psal v článku Úsvit Miloše Zemana.

Miloš Zeman vůbec ve vztahu ke svým slibům či závazkům ohledně sebeomezování se v mocenských choutkách připomíná jednu literární a filmovou postavu, konkrétně majora Halušku, chcete-li „Terazkyho“, z Černých baronů, který při upozornění, že na něco nemá právo, se rozchechtá, poklepe si na výložky a pronese: „Čo bolo, to bolo! Terazky som majorom!“. Zeman tak bude činit nejen ve vztahu k Ústavě – koneckonců jeho výrok o „idiotských ústavních zvyklostech“ mluví za vše – ale i k ČSSD. Prostě, čo bolo, to bolo, terazky má vlastní stranu, složenou navíc z lidí, kteří mu odezírají ze rtů a jsou schopni mluvit o něm jako o apoštolovi. Je sice možné představit si některého z místopředsedů ČSSD v této roli již dnes, avšak je otázkou, zda to je v dlouhodobém zájmu jak ČSSD, tak levice jako takové.

Mluvit o Zemanovi jako o „levicovém prezidentovi“ po všem, co v minulosti předvedl, poté, co ČSSD a celá země za rok 2003 hořce zaplatila vládami Mirka Topolánka a Petra Nečase, je prostě nonsens a hloupost.

Bohužel, ČSSD Zemanovi nadbíhá i jinak. Argumentovat vůči bývalé koalici tím, že „ztratila legitimitu, protože jí věří podle průzkumů jen malá část veřejnosti“ je chyba. Je to totiž jak argument Zemana, který tak posiluje svůj mandát z přímých voleb na úkor sněmovny a parlamentu jako celku, tak i mimoparlamentních tzv. antistranických hnutí v čele s Úsvitem Tomia Okamury a ANO Andreje Babiše. Ty tuto logiku, shodně s SPOZ, používají ale vůči celé stávající stranické politické elitě, kterou chtějí nahradit. Používá-li ČSSD tyto argumenty, vystavuje se oprávněně riziku, že i ona sama bude čelit odkazům na průzkumy, v nichž si většina občanů myslí, že stávající politické strany jsou zkorumpované a nevěří jim drtivá většina občanů. Přitom stačilo delegitimizovat stávající koalici, která údajně disponuje 101 hlasy poslanců tím, že skandál se zneužitím Vojenského zpravodajství padá na hlavu všech ministrů vlády jako celku.

Je dnes mnoho rádců, kteří vědí nejlépe, jak by měla ČSSD postupovat a co by naopak dělat neměla. Já si toto právo neosobuji, protože - popravdě řečeno - žádné dobré řešení zde nevidím. Vidím dnes už jen tu velkou, převrácenou sklenici s vosami uvnitř. Na druhou stranu, že je přímo symbolické, když k podpoře Rusnokovy vlády vyzve jako první z ČSSD její ústecká krajská organizace, nejprofláknutější ze všech, která v krajských volbách 2012 přišla o rekordních 58% voličů. Asi tím vzkazuje, že sociálním demokratům se dá dobře vládnout i pod komunisty…

Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: vasevec.cz

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Bohdan Babinec: Není chování mocných světa, Evropské unie, USA a NATO farizejské?

12:16 Bohdan Babinec: Není chování mocných světa, Evropské unie, USA a NATO farizejské?

Jsme svědky brutální války, kterou vede agresivní Putinovo Rusko proti Ukrajině. Tuto agresi odsoudi…