Petr Duchoslav: Drtivý propad ČT do bezvýznamnosti pokračuje aneb „televizní krize“ běží dál

Daniela Drtinová byla začátkem srpna odvolána z postu moderátorky „výkladní skříně“ publicistiky ČT Události, komentáře. A začaly se dít věci.
Téměř současně s odvoláním přišly odbory ČT s tvrzením, že Drtinová byla z pořadu stažena na politickou objednávku. Konkrétně po rozhovoru s ministrem kultury Jiřím Balvínem, který si na Drtinovou měl kvůli způsobu moderování stěžovat. Tématem byly zejména důvody odvolání ředitele Národního divadla Jana Buriana. Tento krok rozvířil na jistou dobu politickou scénu a média následně komentovala výkon ministra kultury jako nepřesvědčivý či tragický a neopomněla se zmínit o obtěžujících komárech – to však jen mělo v očích nezasvěcených posílit dojem z onoho „podvraťáckého“ nekompetentního ministra, testujícího si hranice svých pravomocí. (Mimochodem, na popud premiéra Rusnoka byla Burianovi funkce ředitele ND po pár dnech vrácena.)

Když se na duel Drtinová–Balvín podíváme střízlivýma očima a bez emocí, je možné konstatovat, že Balvínův výkon v pořadu nebyl tragický. Ministr odpovídal věcně a bez emocí. Na jednom místě si protiřečil, a to tehdy, když vysvětloval, že Jan Burian byl odvolán proto, že nepředložil jinou koncepci rozvoje ND, než tu, od které se však sám distancoval. Předtím ovšem Balvín tvrdil, že důvodem pro Burianovo odvolání byla špatná koncepce ND, a nikoli to, že nepředložil jinou. Jinou koncepci mohl z logiky věci vyžadovat a eventuálně ji dostat, kdyby Buriana hned v den jeho nástupu neodvolal. Ministr kultury podle všeho potřeboval nějak zdůvodnit, že exředitel ND nebyl vybrán v otevřeném výběrovém řízení.

Při vedení rozhovoru měla nicméně problém především Drtinová. A z její strany rozhodně nešlo o profesionální výkon zasluhující uznání. Předvedla svůj obvyklý, „drtivě“ neprofesionální způsob moderování spočívající v dryáčnickém kladení otázek typicky monotónním přednesem, předem vytvořeném názoru promítaném do jejích otázek a v neposlední řadě v neschopnosti empaticky naslouchat svému názorovému oponentovi. Drtinová totiž používá při moderování pouze jedno ucho a jedna ústa místo úst a dvou uší.

Moderátorka Událostí, komentářů nedokáže nestranně podkládat otázky – většina jejích otázek je názorově zabarvena a neomaleně je vnucuje svým hostům. To samo o sobě zavdává důvod pochybnostem o její moderátorské nestrannosti. Pokud jsou odpovědi hosta v disonanci s jejím předem utvořeným názorem, uchyluje se k sugestivním, emotivně laděným otázkám. Balvína „musel“ odpovídat i na tyto otázky: Co vás to napadlo? To jste chtěl, to jste zamýšlel? (reakce na to, že někteří prominentní zaměstnanci po Burianově odvolání z ND odcházejí) nebo Proč to musel odnést Jan Burian, když se vás zeptám takto natvrdo (jak souvisí „nastavení procesů“ v ND a její koncepce s Burianovým odvoláním). Drtinová šla ale ještě dál a zpochybnila ministrovu odbornost a vlastně právo činit jako ministr personální rozhodnutí: Copak vy tomu rozumíte lépe než odborníci… jste kompetentnější než oni po pár dnechv úřadu?

Mezi řádky otázek je možné spolehlivě číst, že Drtinová stojí již předem na straně v odborníků tvrdících, že kdokoli jiný než Jan Burian je pro vedení ND horší volbou. Drtinová si, následujíc svoje moderátorské zlozvyky, vzala za svůj názor jedné strany a snažila se jej ministrovi vnucovat jako ten správný. Otázky pokládané Danielou Drtinovou tak často nejsou jejími otázkami – vystupuje jako hlásná trouba názoru, který se jí líbí nejvíce a kterému straní na úkor ostatních. Drtinová neklade otázky proto, aby se něco dozvěděla, ale aby si potvrdila svůj názor na věc. Ptá se proto, aby odfiltrovala odpovědi, které jí do tohoto rámce nezapadají.

Ve sporu o ND nejde ani tak o jejího odvolaného ředitele, ve skutečnosti jde o to, jestli se do těchto prestižních institucí (a zároveň vysoce náročných co do požadavků na kvalifikace) mají konat otevřená transparentní výběrová řízení vypsaná ministrem, nebo se má selekce kandidátů odehrávat tzv. za zavřenými dveřmi jako dohadovací řízení expertní komise jmenované ministerstvem. Drtinová se mohla k jádru věci dostat, kdyby pokládala otázky osobně nezabarvené, např.: Je podle vašeho názoru vhodnější u takové instituce jako ND vypisovat výběrové řízení, a jestli ano, proč? Máte přehled, kolik bylo v poslední době vypsáno výběrových řízení u významných domácích kulturních institucí? Konzultoval jste Burianovo odvolání s expertní komisí, která jej do funkce vybrala?Jakou roli v Burianově odvolání sehrála dle vašich slov špatná koncepce ND? Odvolal jste Jana Buriana pouze proto, že nevyhrál ve výběrovém řízení, ale byl vybrán tzv. za zavřenými dveřmi? Počítal jste po jeho odvolání s tak silnou negativní odezvou?

Výše uvedené moderátorské zlozvyky jsou sice personifikovány do osoby D. Drtinové, nicméně jsou typické i pro jiné moderátory ČT. Drtinová je jen špička veřejnoprávního ledovce. Publicistika i zpravodajství ČT vůbec trpí poměrně značnou nevyvážeností co do obsahu a formy. Je to kromě moderátorů samých způsobeno i tím, že ČT je jednou nohou hluboko zabořená v mainstreamu a do jisté míry i tím, že názorově je nemálo členů redakce naladěno či vyhraněno „pravdoláskařsky“. Problém je také v tom, že někteří zaměstnanci se domnívají, že jim televize patří a vůči námitkám zvenčí jsou imunní schovávajíce se za nezávislost a roli veřejnoprávní instituce. Stačí si jen vzpomenout na přelom roku 2000/2001 a tzv. televizní krizi.

Tenkrát se velká část zpravodajské redakce ČT vzbouřila proti jmenování ředitelem Jiřího Hodače, bývalého ředitele zpravodajství ČT. Hned nato se proti němu zvedla vlna nevole, zvlášť ze strany odborů a mnohých zaměstnanců zpravodajství a publicistiky. Došlo až k téměř hysterické reakci a odbory a „vzbouření redaktoři“ požadovali Hodačovo odstoupení. Hodač byl do srpna roku 2000 ředitelem zpravodajství ČT a za svého působení se snažil provést reformu zpravodajství. Chtěl navázat na úsilí bývalého šéfa zpravodajství a dlouholetého reportéra v Londýně Ivana Kytky v době úřadování ředitele ČT Jakuba Puchalského, který chtěl zpravodajství zprofesionalizovat po vzoru BBC. Již v té době ale narazil na snahu o zachování státu quo ze strany významné zpravodajské kliky v ČT.

Zpravodajské klice se pranic nelíbilo, že by musela zpravodajství dělat objektivně a více profesionálně a vzdát se tu více skryté, tu méně skryté podpory tehdejšího politického bloku Čtyřkoalice, jenž měl otevřenou podporu prezidenta Václava Havla. „Vzbouřenci“ se začali bát, že Hodač se o reformy zpravodajství pokusí znovu a navíc se jim bude mstít za předchozí konflikty. Využili tedy svého postavení zaměstnanců „veřejnoprávního“ média a jako záminku proti Hodačovi si našli jeho údajné napojení na ODS, v té době umožňující formou „opoziční smlouvy“ existenci menšinové vlády ČSSD. Jejich úsilí a neopodstatněné podezření z politických tlaků zesílilo jmenováním Jany Bobošíkové šéfkou zpravodajství, jež měla být blízkou spolupracovnicí Václava Klause. Ve skutečnosti dělala Klausovi jako předsedovi Poslanecké sněmovny krátce poradkyní a nebyla zaměstnankyní ODS.

Důkazy o propojení Hodače na ODS zpravodajská klika nikdy nedodala, místo toho zahájila protestní stávku a okupaci zpravodajského „velína“. Na všechny strany vykřikovala, že hrozí zmocnění se televize politiky opoziční smlouvy, že je v sázce svoboda vyjadřování a novinářské nezávislosti a málem se tu děje další Listopad ’89. Vzbouřené části redakce se podařilo zamaskovat v podstatě pracovněprávní spor a s ním spojený boj o místo politickým bojem a ohrožením svobody slova. Protože k tomu měli potřebné prostředky, přitáhli do svého soukromého sporu tehdejší špičky politiky a v lednu roku 2001 pod falešnou záminkou protestu proti zlovůli stran opoziční smlouvy a jejich údajné snahy ovlivňovat nezávislost ČT vytáhli na Václavské náměstí až 100 tisíc občanů. Tato „krize“ došla tak daleko, že někteří čtyřkoaliční politici ve zpravodajském „velíně“ dokonce přespávali. Zpravodajská klika tak získala „osvědčení“, že jejich boj je legitimní. Ve skutečnosti si „vzbouřenci“ zprivatizovali veřejný prostor čistě pro své zájmy, navíc za hlasitého potlesku některých politiků.

Důvodem, proč tzv. televizní krizi ČT připomínáme, je skutečnost, že její residua jsou přítomná v ČT do dnešních dnů. Názorově se zpravodajství ČT stále přiklání k odkazu Havlovy „lidskoprávní nepolitické politiky“, v současnosti v podobě stran majících vepsaný tento odkaz či politický étos ve svém vývěsním štítu (SZ, TOP09). Pro prosazování agendy lidských práv schvaluje ČT humanitární bombardování a podporuje politicky nikoli nestrannou humanitární organizaci Člověk v tísni. Negativně se vymezuje vůči stranám bývalé opoziční smlouvy, tj. ČSSD a ODS, a velkou antipatii chovají vůči osobě Václava Klause. Stále usilují o status quo co se týče snahy vymanit zpravodajství z kalných vod mainstreamu a snahy o větší nestrannost a profesionalitu. Stále zde převládá obecná předpojatost vůči politikům ve způsobu kladení otázek (tzn. každý politik je potenciální lump a nepřítel novináře), a proto jim to pěkně „osolíme“. Vyniká v tom mimo D. Drtinovou např. Jakub Železný. Těžko říci, jestli je to pouhým nedostatkem profesionality, pozůstatkem tzv. televizní krize nebo kombinací obojího. Každopádně je toto posilovaní stereotypu ve vztahu novinář–politik, kdy nám ČT implicitně podsouvá, že novinář je něco víc než politik a má právo se o politicích vyjadřovat podle libosti, ukázkou její nevyzrálosti.

Česká televize navíc pokračuje ve vyloženě manipulativním zpravodajství, vzpomeňme jen na nařčení iniciativy Ne Základnám z toho, že je napojena na ruské tajné služby a ty ji mají financovat. Redaktorka reportáže se měla později přiznat, že jí dehonestaci iniciativy a snahu ji diskreditovat nařídili „shora“. Je možné jít do minulosti ještě dál a vybavit si další zaujatou, vysoce neprofesionální reportáž ve sledovaném publicistickém pořadu Fakta (dnes Reportéři ČT) s názvem Termiti. V ní byli politici přirovnáni k termitům, protože ve skutečnosti nepracují, resp. mají pracovat jen za účelem stavění si svých sídel užívání si svých výhod. Takový druh reportáže nejen že nepatří do seriózní publicistiky, hlavně nepatří vůbec na obrazovky veřejnoprávního média. Patří do bulvárních médií, které mají za úkol politickou scénu „kolektivizovat“ (všichni politici jsou takoví a takoví) a vyvolávat v lidech závist. Zapadá ovšem dobře do výše popsaného postoje zpravodajství ČT vůči české politické scéně jako takové. Pamětníci si jistě vzpomenou na dehonestaci tehdejšího poslance ČSSD

M. Kučery, jenž ostře kritizoval „televizní krizi“, jen pár měsíců po jejím skončení skrze jeho členství v KSČ nebo osobně zabarvené a urážlivé výpady (byť satirické, ale očividně za hranicí slušnosti) vůči I. Langerovi z ODS a dalším politikům opoziční smlouvy.

Tím není pochopitelně řečeno, že politici se nemají kritizovat. Tím se pouze říká, že se tak má činit na základě faktů, nikoli emocí, dojmů, předpojatosti jakéhokoli druhu nebo snad osobních antipatií. Zdá se však, že zpravodajství České televize toto ještě nepochopilo nebo spíše pochopit nechce a nadále pouze udržuje status quo. Souvisí to i s tím, že Česká televize je jakožto instituce do značné míry zkostnatělý moloch z časů socialismu, kde nejvyšší ředitel a jeho podřízení považují veřejnoprávní instituci za svůj majetek a brání se jakékoli významnější změně zevnitř i zvenčí. Snahu o změnu berou jako útok na svoji nezávislost a svoje postavení. Významná změna, či reforma, to jsou slova, jež management ČT nutně děsí, protože by to znamenalo, že by mu ČT již nemuselo patřit a nemohl by si s ní hrát podle svého soukromého uvážení. Rada ČT jako korektiv? Stěží, když si totiž jednou rada zvolí svého favorita, chová se k němu jako rodič k dítěti – dá mu všechny hračky na hraní, a když zazlobí, jen ho s úsměvem jemně pokárá.

Odvolání Daniely Drtinové by býval v ideálním případě znamenal první náznak uvědomění si, že není vše v pořádku a že je třeba učinit změnu. Bohužel, Drtinová byla „odvolána“ do jiného (politického) pořadu, který bude ještě k tomu nosit její jméno. To znamená, že pravděpodobně nebyla odvolána pro svoji moderátorskou neschopnost a vede nás k úvaze, proč byla Drtinová z pořadu Události, komentáře skutečně stažena. Je možné, že to bylo z důvodu jakési dílčí reorganizaci v rámci části publicistiky a zpravodajství, jak tvrdí vedení ČT. Na jednu stranu je tedy dobře, že jedna z nejhorších moderátorek z jednoho sledovaného pořadu odešla, na straně druhé její další angažmá nedává naději, že si vedení veřejnoprávního média uvědomilo hlubší souvislosti. A tak tu máme starý známý obrázek: zpravodajská klika a odbory budou stále křičet o politických objednávkách, když má dojít k nějaké změně, management ČT bude zpravodajskou kliku a odbory poslouchat a neschopné moderátory vychvalovat a „převelovat“ a politici budou znovu a znovu usilovat o přízeň spřátelených redaktorů. Postupný pokles do mediální bezvýznamnosti České televize pokračuje dál.

Publikováno se souhlasem vydavatele.