Příslušný zákon bude platit od 1. ledna příštího roku a bude ve své podstatě návratem do normalizačních podmínek, kdy komunisté své nepohodlné odpůrce trestali prací, kterou paradoxně propagandisticky vždy a všude velebili jako základní hodnotu pracujícího člověka. Je tak zřejmé, kde ministr práce a sociálních věcí a místopředseda TOP 09 Jaromír Drábek čerpal inspiraci.

Konkrétní ustanovení „sociální reformy", která na podzim prošla hladce schvalovacím procesem, hovoří jasným jazykem: kdo si sám nenajde práci do dvou měsíců, bude vyzván příslušným Úřadem práce, aby přijal veřejně prospěšnou práci v rozsahu 20 hodin týdně. Taková práce samozřejmě není nijak honorována. Pokud by dotyčný odmítl, tak by byl automaticky vyřazen z evidence uchazečů o práci, výjimku by tvořili lidé, kteří doloží, že nemohou práci ze zdravotních důvodů vykonávat. Na druhou stranu není jasné, kdo by se měl veřejně prospěšným pracím podrobit, jestli bude probíhat konkrétní selekce podle nějaké metodiky, např. podle délky registrace uchazeče na Úřadu práce.

Institut veřejně prospěšné práce je zcela nesmyslné a ponižující opatření, které má lidi bez rozdílu trestat, nikoliv jim skutečně pomoci k nalezení vhodného zaměstnání. Pravice zkrátka přistupuje k lidem na Úřadu práce jako na neúspěšné a neschopné lemply, kteří si tam jdou toliko pro podporu. Nedělá rozdíly mezi těmi, kdo chce a kdo nechce skutečně pracovat. Podle pravidla kolektivní viny tak může jít na veřejně prospěšné práce i ten člověk, kterého 3 roky před důchodem vyhodili z práce pro nadbytečnost. Je jasné, že takový člověk si jen velmi těžko najde práci, protože v dnešní době „dravých a dynamických" kolektivů, jak můžeme vidět v inzerátech, má malé šance na uplatnění.