Už před dnešním zasedáním bylo zřejmé, že debata se bude točit okolo otázky, zda sazby ponechat či zvýšit, nicméně dva hlasy pro jejich navýšení a docela jestřábí komentář guvernéra na tiskové konferenci jsou přece jen trochu překvapením. Nelze opomenout ani kontrast mezi tóny linoucími se z centrální banky v Praze a ve Frankfurtu. Ale popořadě.

Ponechání sazeb na současné úrovni je vlastně pragmatickým rozhodnutím na zasedání, kdy je k dispozici stará, byť vcelku se naplňující prognóza. Ta sama o sobě předpokládá, že by ČNB měla svoji hlavní sazbu letos ještě jednou zvýšit, nicméně už na začátku příštího roku ji snížit… a nikoliv jednou. Vypadá to sice jako „jemné“ dolaďování, nicméně ve stínu zahraničních rizik a nejistot však nemusí být zrovna nejvhodnější. Už třeba proto, že důsledky změny sazeb přicházejí nikoliv hned, ale s poměrně velkým prodlením. Hlavním argumentem pro ponechání sazeb byla opatrnost daná nejistotami a riziky z vývoje v zahraničí.