Je veřejným tajemstvím, které se trvale zabydlelo v obecném povědomí, že čeští politici podvádějí a kradou více než ostatní, že chápou politiku jako cestu k penězům a že jen naprosto výjimečně myslí na blaho celku. Rathův případ to spektakulárně, ironicky a směšně potvrzuje. Je tedy pochopitelné a lidsky přirozené, když se nyní pobaveně radujeme z toho, že jeden z těchto „politiků“, veřejností dopředu považovaný za podvodníka a politického zlatokopa, skončil za mřížemi a podle všeho za ně po řádném soudu zamíří na delší dobu.  

David Rath teď mohutně kanalizuje frustraci české společnosti, která dvacet let po revoluci zjišťuje, že demokracie není automaticky dobrým systémem, protože ta je vždy jen taková, jací lidé ji vytvářejí, jací lidé ji společně vyjednají. Zhrzená veřejnost, kterou už Kierkegaard v polovině 19. století označil za jeden z největších nivelizačních prvků moderních společností, se teď prostřednictvím médií mstí za všechny, kteří dlouhé roky likvidovali českou politiku a vedli ji ke korupčnímu zmaru. Rath se rychle stal zločincem-celebritou, jehož „zločin a trest“ si nyní budeme spravedlivě užívat třeba i prostřednictvím „důležitých“ informací, že poslanci za mřížemi není dobře, že se mu stýská a že první jídlo, které jedl, byla játra s rýží.  

Rath teď zakrývá vše ostatní, z hlediska fungování demokratického systému daleko důležitější. Především však to, že až satisfakce veřejnosti z pomsty odezní, vrátíme se ke staré frustraci a budeme dál psát a číst texty a knihy o rozkládání státu a nadávat na prohnilou politiku.  

Má-li mít kauza Rath skutečně katarzní, očistný účinek, pak jedině v tom, že veřejnost přestane být anonymním davem nespokojených a stane se skupinou bojovných demokratů, kteří svou frustraci budou schopni vybít i na politickém kolbišti.  

Nechme proto Davida Ratha v klidu jíst játra a další vězeňské dobroty a zaměřme se spíše na to, co budeme sami sobě servírovat v budoucnosti. Abychom si při této večeři demokratů už konečně jednou mohli bez rozpaků říct: Dobrou chuť!