Atmosféra rychle houstne. Nápadně se začíná podobat své sestřenici z dob německého protektorátu, respektive „heydrichiády“. Vyjádřit se odmítavě k přistěhovalcům, nebo dokonce „schvalovat atentát“ (například na imigranty z dodávky v Rakousku), znamená okamžitý mediální, profesní a politický lynč. Pokud nesouhlasíš, lépe je mlčet. Platí už opět mantra z dob totality: Nic si nemysli. Pokud myslíš, nic neříkej. Pokud mluvíš, nic nepiš. Pokud napíšeš, nepodepisuj se. Pokud se podepíšeš – tak se pak nediv.

Roň slzy

Někdejší hit Yvonny Přenosilové dostal nový obsah: Kdo neroní slzy nad utopeným „chlapečkem z pláže“ Ajlanem Kurdim a současně nevolá „Vítejte, uprchlíci!“, je odsunut na okraj společnosti – zatím „jen“ mediálně, brzy, jak ukazují mnohé příklady, také justičně.

Proto už není v Evropě politik, který by v jakémkoli vyjádření nejdříve nezamáčkl neupřímnou povinnou slzu nad tou (inscenovanou) „hrůzou“. Proč neupřímnou? Jednak každý z nich ví, jak to s tímto "zlomovým případem" ve skutečnosti je. Ale především – vraždy stovek a tisíců dětí v rozbombardovaných a rozvrácených zemích Američany, Francouzi a dalšími „spojenci“, jim nestojí ani za slovo. Pokrytectví se definitivně stalo základní normou přechodu do nové reality.

Atmosféra houstne stejně rychle, jak se zvyšuje tempo, v němž je nutno dostat do prostoru Evropské unie co největší počet „imigrantů“ – a současně zabránit tomu, aby si veřejnost stačila uvědomit, o co se tady doopravdy hraje. Kdo se ozve s varovným hlasem, musí být okamžitě zlikvidován.