Syn přistěhovalců vystřílel v americkém Orlandu noční klub, ve kterém se scházeli homosexuálové. Je nejméně padesát mrtvých a spousta zraněných. Masakr, který už se stává normou. Zopakoval tak v podstatě pařížský atentát jiných islamistů na jiný klub, v němž se zase hrály písně oslavující satana. Důvod je jasný. Obojí – oslavovaný homosexualismus a oslavování satana – je pro chřadnoucí západní civilizaci ikonou „modernosti a pokroku“. Přímo trestí její veselé sebevraždy. Stejně jako „vítání“ přistěhovalců – kteří vraždí.

Jako tenhle hoch z Orlanda. Aby bylo jasné, o co jde, zatelefonoval předtím na policii a oznámil, že je spolupracovníkem Islámského státu. FBI tvrdí, že ho předtím už sledovala, ale neměla důvod k zásahu.  Je zjevné, že policie největší imperiální mocnosti světa, která už – údajně právě kvůli teroristům – odposlouchává skoro celou planetu, opět selhala.

Aby se rizika něčeho podobného u nás snížila, přistoupil policejní prezident Tuhý k restrukturalizaci organizace, za niž nese plnou odpovědnost. Chce vytvořit něco podobného FBI – doufejme, že v našich poněkud menších poměrech účinnější a efektivnější. Jenže narazil. Někdo to nechce. Logicky by jeden řekl, že to nechtějí teroristé. A problém, který hrozí rozpadem vlády, že mu z toho vyrobili jejich zástupci a hlásné trouby v politickém vedení země.

Vzhůru nohama

Protože však u nás je všechno naopak, do reorganizace policejních útvarů, jež by se měly zabývat přednostně právě terorismem, chtějí hodit vidle ti „nejčistší z nejčistších“ (podle ČT a Babišových médií): Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, jeho pražská kolegyně Lenka Bradáčová a šéf prokurátorů v olomouckém kraji Ivo Ištvan.

Nelíbí se jim, že jejich „soukromá“ policejní složka ironicky nazvaná Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), jejímž prostřednictvím provedli na pokyn americké ambasády v roce 2013 úspěšný protivládní puč – a užuž sahali po ovládnutí celé politické scény – má být zařazena pod stejné velení jako všechny ostatní. ŠéfovI této soukromé policie placené ze státních prostředků, Robertu Šlachtovi, to dokonce  zvedlo adrenalin natolik, že od policie (doufejme napořád) odešel.