Petr Hájek: Mediální mainstream mezi sebou bojuje o interpretaci příčiny vládní krize! Proč?

Ne, že by tento motiv nehrál roli. Jde však pouze o druhý nebo třetí plán nevídaného jevu, který právě v médiích sledujeme. Uvědomujeme si vůbec, co nám probíhá před očima? Tento mediální střet je totiž výjimečnou příležitostí spatřit v nahaté podobě zájmy vydavatelů.

Bitva je možná podstatně důležitější než všechny ostatní události na viditelné politické scéně. Současně ukazuje, jak hlubokou podstatu má současná politická krize. Jak okrajově je naší domácí záležitostí. A podle jejího výsledku se zařídí také realita sama. Kdo vyhraje, ten bude mít pravdu – nikoli naopak.

Odkud ten radikalismus jinak vždy politicky korektních elit?

Část médií po prvotním nadšení ze zatýkání politiků náhle prudce změnila tón. Mnohá jdou dnes již přímo proti „prokurátorům a plukovníkům“. Některé články bychom skoro mohli tisknout v Protiproudu (pokud by měly vyšší profesionální úroveň), s tou výhradou, že navazují na to, co narozdíl od nich tvrdíme od první chvíle. Že by mainstream zabočil do protiproudu? Ano. Účelově, na krátkou chvíli. Než si prorazí jiné koryto v původním směru. Nebo možná dvě souběžná.

Takto vypadá vyhlášení války, jako dosud neznáme:

Lidové noviny, obvykle hlavní „morální arbitr“ země, sdělují: ... „Úplná orwellovština už je pak názor státního zástupce Komára, že i expremiér Nečas měl ve věci neoprávněný prospěch tím, že dohodou s rebely zabránil pádu své vlády! ... Budeme třeba morálku měřit na centimetry ševcovským metrem? ... V okamžiku, kdy politiku, respektive společnost začne umravňovat policie, je to začátek cesty k fašismu.

...Takže postup je takovýto: policie si na základe údajného vyšetřovaní závažné trestné činnosti nechala povolit odposlechy, prostřednictvím nich se dostala k věcem, které s tím nesouvisejí, a pomocí razií chce najít důkazy k dalšímu šetření nejasných výsledků a cílů. Přesně takto postupovala komunistická StB, která z náhodného sledování konstruovala zpětně jednotlivé případy podle toho, co jí zrovna uvízlo v síti.“ Že je to napadlo až nyní. Premiéra to určitě není.

Máme zhruba tři mediální centra, která si zdánlivě konkurují.

Šéfredaktor Reflexu zase nečekaně objevil Ameriku, o níž mluví roky například Václav Klaus. Dosud se mu za podobné „protilidové“ názory obvykle politicky korektně vysmíval:

... „Boj proti korupci začíná být čím dále tím nebezpečnějším zaklínadlem, pod které se schová kdejaká hanebnost. Lidová touha po spravedlnosti je pochopitelná, ale nesmí nás dovést k jakobínskému pojetí státu, kdy kriminalizace je jen výsledkem společenské objednávky a populistického chování státních zástupců.

Naším hlavním heslem nemá být boj proti korupci, ale právní stát. Pod emocionální prapor boje proti korupci lze schovat i postupy, jež právní stát poškozují a dělbu moci vychylují nebezpečně směrem k represivnímu aparátu. Státní zástupci a policie nemají co provádět na Úřadu vlády takové šaškárny, které vedou k pádu vlády. Nečas nepadl kvůli konkrétnímu přečinu své podřízené, ale kvůli divadelnímu představení party policejních bouchačů.“

Tento patafyzický text by samozřejmě stál za samostatný článek. Už jen to propagandistovo „freudistické“ uřeknutí o „výrobě hlavních hesel“. Ale spěchejme dál, v médiích jde o něco mnohem závážnějšího než obvykle.

Rozdvojení není žádná záhada

Proti těmto náhle objeveným „svalům“ německé stáje našich novinářů stojí kompletně Bakalovy Hospodářské noviny a Respekt. Ujišťují nás v několika článcích, že se naopak nic zvláštního v zemi neděje, že je vše na nejlepší cestě. Máme prý jen počkat, až se soud se vším vypořádá. Je to prý takový zajímavý test toho, co ještě korupce je, a co už ne. Především ale máme důvěřovat policii a skvělým státním zástupcům, že konečně našli odvahu ... atd.

Znáte to. Psalo se to až dodnes pořád. Pokud se to týkalo Víta Bárty, pak s vítěznými fanfárami. O Davidu Rathovi nemluvě. Že nějací konkrétní lidé, jejichž údajné provinění je zjevně absurdní, sedí ve vězení zvaném vazba – to už soudruhy nezajímá. Když se kácí les...

Médie plují však ve stejném hlavním proudu mystifikací a manipulací. Nikdy proti sobě také nesočí či neútočí. Jsou na jedné lodi, které trochu zjednodušeně říkejme „havlistický“ mainstream.

Jenže je tu jedna pozoruhodnost: Prakticky ve všech článcích na téma politické krize se v Hospodářských novinách tak či onak objevuje – Temelín. Jednou má šéfredaktor vrásky z toho, zda navržená nová premiérka Němcová dokáže zvládnout vyjednávání o dostavbě jaderné elektrárny. Jindy tu přímo spekulují, zda vládní krize nakonec nebude nečekaně výhodnější pro rusko-českou konkurenční skupinu, zda tedy americký Westinghouse neostrouhá.

Tomuto tématu se naopak ostatní média ve spekulacích téměř nevěnují. Přinášejí nanejvýš zdánlivě neutrální „analýzy“, zda bude případná dostavba ekonomicky únosná atd. Dominuje onen základní spor – zda mediálně podporovat a legitimizovat pučistickou policii a státní zástupce, nebo jít naopak proti nim.

Co to znamená?

Hráči

Máme zhruba tři mediální centra, která si zdánlivě konkurují: Nejdůležitější jsou Němci: MF Dnes, Lidové noviny a ve spojení se švýcarským Ringierem také Blesk či Reflex. Americké zájmy reprezentuje televize Nova a malé impérium miliardáře Bakaly: Hospodářské noviny a Respekt. A konečně třetí je Právo – nominálně napohled v českých rukách.

Mezi tím plave či spíše na tím vším vznáší Česká televize. Ta má sice nejblíže k Havlovu Bakalovi – proto také mezi „hosty“ zpravodajských a publicistických pořadů najdeme procentuálně absolutně nejvíce redaktorů Respektu či HN, přestože prodané náklady těchto periodik jsou směšné. Na druhém místě ČT preferencí jsou redaktoři a zájmy německých médií. Teprve na třetím je Právo. Nikoho jiného – až na výjimky, které potvrzují pravidlo – v ČT neuvidíte.

Američané jsou v boji o Temelín v každém případě stále ještě silnější, o tom není sporu.

Říkáme-li, že tato média si konkurují jen zdánlivě, znamená to, že v dílčích tématech se snaží být zajímavější, rychlejší či originálnější než „konkurence“. Plují však ve stejném hlavním proudu mystifikací a manipulací. Nikdy proti sobě také nesočí či neútočí. Jsou na jedné lodi, které trochu zjednodušeně říkejme „havlistický“ mainstream. V rámci tohoto „řečiště“ se jedna část (MFD, LN, Reflex) navíc tváří „pravicově“, čímž domněle zvyšuje svou konkurenční výhodu (klesající čtenost tomu však neodpovídá).

Co způsobilo, že tento „monolit“ aktuálně nehraje spolu? Navíc v případě tak zásadním, jakou probíhající „prokurátorsko - policejní“ pokus o převzetí moci nepochybně je? V Berlíně si v těchto dnech prezident Obama a kancléřka Merkelová notovali. Jen málo scházelo, aby se brežněvovsky líbali. Jejich skutečné hospodářské a strategické zájmy však v tak ideální harmonii nejsou. Jako v zrcadle to vidíme právě nyní u nás.

Vedle „ústavního puče“ z roku 2009, kdy Ústavní soud zrušil všeobecné volby, jde rozhodně o nejdůležitější měření sil „nepolitických“ hráčů na politické scéně od listopadu 1989. Jak jsme již nejednou napsali: Za vším hledej Temelín. Teprve ve druhé plánu si hrají své mocenské hry skupiny „prokurátorů“, policajtů a na ně napojených mediálních a byznysových elit.

Jak to dopadne?

To uvidíme pravděpodobně brzy. Američané jsou v každém případě stále ještě nejsilnější, o tom není sporu. Podle toho by měli „američtí“ prokurátoři a policisté „německý“ útok českých médií ustát. Poznáme to snadno. Až policie předhodí nějaký další „únik“ odposlechů či něco podobného, bude jasno:

Média se buď opět postaví do jedné řady, srovnají krok a puč „legalizují“. Pak by to znamenalo, že ohledně dostavby Temelína došlo mezi Německem a Amerikou k dohodě - Rusové budou mimo hru. Totéž, pokud naopak „Bakalovští“ začnou puč kritizovat.

Jestliže se však rozdělení ještě nějaký čas udrží, není to už bitva, ale hotová válka. Deník Právo - hlavní zástupce „nestranných zájmů EU“ v naší zemi - to spolu s ČT budou „pískat“. Než se také oni přidají na jednu ze stran. Teprve tehdy bude jasno, že je dobojováno. A Temelín buď „přidělen“, nebo jeho dostava odpískána.

Ručím pouze za jediné: Jakmile se média hlavního proudu opět srovnají do jedné řady, většinová veřejnost přijme kterékoli z naznačených řešení jako správné, rozumné a spravedlivé. Jako vždy.

Zatím ale mnozí nevědí, co si myslet. Schizma mediálního mainstreamu je uvádí do stavu nejistoty. Musejí si o tom začít dělat vlastní názor. Jenže to obvykle už mnozí, po leta manipulovaní, neumějí. Pokud nečtou Protiproud.

Publikováno se souhlasem vydavatele.