Televize má o čem vysílat, noviny o čem psát. Nebezpečí, že by příchod dlouho očekávaného jara vytlačil politiku ze zájmu veřejnosti, se opět odkládá. Spor o velvyslance mezi ministrem Schwarzenbergem a prezidentem Zemanem vstoupil, zdá se, do nové fáze. Je to buď – anebo.

Proč, když vláda čelí tolika skutečným problémům, se věnujeme takové okrajovosti? Protože opravdu jde o hodně. Ale úplně jinak, než vidíme a slyšíme z médií.

Obratný manipulátor na Hradě

Miloš Zeman se musí oprávněně chechtat: Vláda, která se mu nelíbí, se chce údajně sama popravit, protože vyseděla kukaččí vejce, které jí vložil do stračího hnízda. Ačkoli hlavní mediální proud  tvrdí opak, trumfy má v rukou samozřejmě prezident. A je téměř neuvěřitelné, jak Petr Nečas opět naskočil do vcelku jednoduché pasti:

„Nebudu narušovat zaběhnuté ústavní postupy. Velvyslance navrhuje ministr zahraničí, schvaluje vláda a jmenuje prezident s kontrasignací premiéra. V této věci musí dojít ke konsenzu mezi ministrem zahraničí, prezidentem a premiérem, přičemž prezident podle ústavy velvyslance nenavrhuje.“

Pokud si jeden prezident zařídí, že jeho pravomoc je sdílena, neznamená to, že by se tím měnil náš základní zákon