Napsal mi to v esemesce v sobotu, sotva vypukla „aféra“ s odhalením údajných autorů prezidentské amnestie Václava Klause. Připomeňme, o co šlo:

Vratislav Mynář, kancléř současné hlavy státu, se v rozhovoru pro Právo pochlubil, že splnil slib, který dal veřejně v předvolební kampani Miloš Zeman. Že totiž jakmile bude zvolen, na Hradě odhalí a zveřejní jména autorů amnestie, kterou počátkem roku vyhlásil Václav Klaus.

Past na Popelku

Od Miloše Zemana tehdy samozřejmě nešlo o nic jiného než o cynické lechtání nejnižších pudů.  V kampani je možné použít všechno. Veřejnost, poblázněná mediální štvanicí, právě masově uvěřila, že amnestie byla jakýsi temný zločin závěru prezidentování Václava Klause. Že její pomocí osvobodil tuneláře a další zločince, kterým předtím umožnil rozkrást republiku. Když statečná policie, státní zastupitelství a soudy konečně jejich rejdy zastavily, před spravedlivým trestem je zachránil jejich komplic v prezidentském úřadě.

To by musel mít IQ na úrovni Lubomíra Zaorálka.

Ani na okamžik by mě nenapadlo, že si to myslí také Miloš Zeman. To by musel mít IQ na úrovni Lubomíra Zaorálka. Jenže amnestie byla právě populárním tématem, s nímž se v kampani musel vypořádat. Nemohl si dovolit, jako jeho soupeř Karel Schwarzenberg,  nejprve amnestii přivítat, a jakmile vypukly mediální orgie, zase ji naopak odsoudit. Narozdíl od „božského Karla“, by mu to média každý den mlátila o hlavu.