Jiří Hanák, uznávaný komentátor Práva, napsal ve čtvrtek 2. května článek Namalované. Na pozadí prvomájových oslav „Svátku práce“ v něm rozvíjí strašidelné úvahy, které však už nikoho nevzruší. Zvláště jsou-li oděny do pokrokové toalety takzvaných Lidských práv. Před dvaceti lety by jeho slova možná někoho šokovala. Dnes jsou jen ke smutnému pousmání.

Právo zvláště na cokoli

„Je práce přírodou lidstvu vrozená, jak se zpívá v Písni práce?“, táže se pan Hanák a dovozuje: „Pro většinu lidí je však práce prostě „jen“ způsobem obživy. Z toho plyne, že právo na práci, a tedy na život důstojný a nežebravý, je základním lidským právem. Stejně tak jako spravedlivé rozdělování výsledků práce.“

Jakpak na to asi Jiří Hanák přišel? Odkud se toto „lidské právo“ vzalo? Samozřejmě, rozhodli o tom evropští marxisté. Bolševici, vojenské křídlo jejich ideologických bojůvek, je pak učinili formálním zákonem ve své sovětské říši. Ta sice po sedmdesáti letech zmizela ze scény, ale její ideologii pod mírně pozměněným slovníkem uskutečňují neobolševici, euro-unionisté.

Jen staří marxisté se pořád ještě diví, jak je možné, že tato jimi vymyšlená posvátná práva nejsou naplněna.