„Tak jsem to, soudruzi, slavně prohrála. Vlastně slavně vyhrála. Nebo spíš neslavně vyhrála. Přesně řečeno slavně nevyhrála. Aneb cokoli chcete. Teď jde hlavně o to, získat čas.“

Tato slova Angely Merkelové na utajeném zasedání šéfstva CDU po nedělních volbách ve třech spolkových zemích jsou zcela autentická – přestože tam takto doslova určitě nebyla pronesena, a proto ani neunikla.

Bitva o výklad

Bezprostředně po volbách často řeknou političtí lídři osudové nesmysly. Někdy si jen pořežou ruku pubertálním otevíráním láhve šampaňského šavlí, někdy si přímo podříznou větev, jako Jiří Paroubek „omylem“ oznamující rezignaci. Jsou netrpěliví – souboj o interpretaci volebního výsledku je totiž někdy důležitější než počty získaných či ztracených hlasů.

Německá kancléřka – v rukou svých poradců a vodičů – se takovému nebezpečí podle svého letitého úspěšného receptu na problémy... obloukem vyhnula. Raději riskla narůstající spekulace o svém mlčení, nechala proběhnout první reakce médií – a k výsledkům se vyjádřila až dnes.

Její mnohomluvné manévrování mezi slovem prohra a výhra v podstatě shrnují shora „citovaná“ slova. Typicky merkelovským vyčkáváním chtěla především určit tón až druhé vlny interpretační bitvy. Jenže tím vystřelila do prázdna – a přesto tento výstřel byl dost možná nezamýšleně startovní, ač to nyní (či v blízké budoucnosti) sotva kdo přizná.