Ústecký deník.cz referoval o volebním úspěchu cikánského sdružení Společně pro Trmice pod titulkem Romové v Trmicích: Dělali bordel. Teď budou vládnout. Zřejmě pravdivý popis místní povolební situace po několika hodinách zmizel a nahradil jej jiný titulek: Ve volbách v Trmicích výrazně uspělo sdružení s romskými kandidáty.

Obě zprávy mají jistě právo na život. Obě popisují totéž. Jejich podivuhodná tajemná záměna je však současně klíčem k tomu, o čem naoko tak zachmuřeně mudrují havlističtí politologové, novináři a politici po letošních volbách. Proč nám soudruh prezident opakovaně vyhrožuje, že k volbám budeme  chodit povinně, zřejmě v doprovodu policejní URNY, která nás k urně přitáhne třeba v želízkách: Absolutní většina občanů prostě k volbám už nechodí.

Intuice

Komunální volby a první kolo senátních dopadly jako kolo druhé: Přišlo k nim nejméně lidí v historii. Patřil jsem mezi ně. Psal jsem o tom: Odmítl jsem se podílet na praxi, se kterou nesouhlasím. Demonstroval jsem tak svůj politický postoj. Vědomě. Valná většina mých kolegů, miliónů (ne)voličů, tak činí bezpochyby ze stejných důvodů, jen si je možná formulují jinak. Různě. Pokud vůbec mají důvod si něco formulovat. Výsledek je však stejný. Chodit k volbám pokládáme za zbytečné. Já osobně dokonce za nebezpečné.

Kdo si vzpomíná na vtípek z „dob totality“, v němž politbyro utíká do Ječné ulice, neboť někdo rozšíří poplašnou zprávu, že Lenin je věčný, je na správné cestě k pochopení

Demokratický politický systém z devadesátých let minulého století se totiž úplně rozpadl. Formálně sice dále existuje, ale jeho „volební“ smysl – svobodné vyjádření lidí a jejich rozhodování o dalším směřování republiky – byl od základu popřen. Strany již nesoutěží v tom, zda lépe či hůře dokáží artikulovat a prosazovat autentické zájmy voličů. Jde jen o dvě věci: Kolik peněz seženou na kampaň a jak s nimi, či proti nim, postupují hlavní média. Demokratickou legitimaci státní moci vystřídala „legitimace“ mediokratická.