Tak si po šestadvacáté – řízeni Českou (ČT), americkou (Nova) a švédskou (Prima) televizemi a všemi ostatními spojenými hlavními médii nn.p. (nadnárodní podnik) – „spontánně“ připomínáme pozoruhodné výročí. Onen famózní zázrak, kdy do té chvíle nicnetušící pracující lid (odbočkou cestou z práce na demonstraci), zvoněním klíči od bytu porazil po zuby ozbrojený totalitní režim ovládající polovinu světa.

Oslava obušky?

Oslavujeme jej opět jako „Den boje za svobodu a demokracii“, což v aktuálních souvislostech zní zvláště podařeně: Uprostřed boje o holou existenci našeho národa, jenž má být „etnicky namixován“ a posléze zcela vyhlazen. Demokraticky. Řízeným stěhováním národů, které pod značkou „uprchlíci“ učiní z EU jediný superstát – ovládaný namísto zlikvidovaného křesťanství muslimy.

Jen několik hodin poté, co osm či deset z nich právě „vyhladilo“ pár desítek z méněcenné rasy budoucích otroků, vyhrožuje socialistický ministr vnitra Chovanec, že policie v Praze tvrdě zatočí s „extrémisty“, kteří „zneužijí“ slavné výročí. To jsou jak známo všichni ti xenofobové, fašisti a další politicky „nepřizpůsobiví“, kteří protestují proti likvidaci posledních zbytků svobody a demokracie migrantskou apokalypsou. Jak na to nám právě v přímém přenosu názorně předvedl i pařížský masakr.

Bude velmi zajímavé sledovat, zda policie povede plánovaný „tvrdý zákrok“ také proti prezidentu Miloši Zemanovi na pražském Albertově. Také on je přece islamofob a extrémista. Neříká to o něm žádný bezvýznamný trpaslík, ale „vysoký“ představitel OSN. Nebo snad půjde naopak o zákrok proti „kavárně“ a jejím úderným pěstím (červeným kartám a spol.), zaštítěným americkou ambasádou? To by ovšem bylo poslední, co by si pan ministr ve funkci dovolil.

Něco selhalo

Svět ale na naše každoroční mediální svatořečení Otce Revoluce Václava Havla (který v Praze v listopadu 1989 pro jistotu vůbec nebyl) tentokrát poněkud kašle. Krmí televizní diváky vzrušujícím pátráním po teroristech, žvatláním faktických původců islamistických atentátů všeho druhu (po 11. září 2001) na summitu G 20. A také o odhodlání „bojovat za svobodu a demokracii“ jako jeden muž (respektive žena, pokud to kancléřka Merkelová politicky přežije) a ujišťováním, že není muslim jako muslim. Pokud si myslíte něco jiného a chcete to veřejně dát najevo, pak – viz výše zmíněné výhrůžky našeho pana ministra vnitra.