Neuvěřitelné se opět stává skutečným. Migrantská vlna nabírá na stále větší mohutnosti a naplno se blíží také k našim hranicím. Ale co je horší – naše vláda stále nic nedělá. Slovně sice natřásá svaly, tvrdí, že nechce „kvóty“, které jí diktují elity EU, ale naše hranice nadále zůstávají otevřeny. Navzdory tomu, že Evropská komise právě oznámila, že už to nebude 40 000, ale rovnou 160 000 migrantů, které si máme povinně „rozdělit“. A že kromě toho se převážně „tureckou cestou“ dávají do pohybu statisíce dalších.

Do toho se v Praze sešli premiéři Česka, Maďarska, Slovenska a Polska, aby se o situaci „radili“. Co dělali do teď? Pozorovali, jak se Maďarsko pere s desetitisíci ilegálních „migrantů“ valících se přes jeho hranici a jak mu Německo s Francií spílají, že tuto hranici – svou i takzvaného schengenského prostoru – chce, jak je jeho povinnost,  bránit. Výsledek „summitu“? Pokrytectví. Předstírání. Beznaděj.

Kalendářová kampaň

Na jednu stranu sice „visegrádští“ politici tvrdí, že s povinnými kvótami nesouhlasí. Vydrží jim to týden, čtrnáct dní, než kapitulují? Viděli jsme, že třeba Polsko už zjevně váhá. Jak by ne? Jeho bývalý premiér a nyní „evropský prezident“ Donald Tusk se stal součástí „bruselského lidu“ a je to nyní právě on, kdo vykřikuje, že další statisíce migrantů bude třeba povinně „přerozdělit“ do všech zemí EU. Lze tedy s vysokou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že až na nás německý Brusel zadupe, sklopí politici uši – a vlna nás převálcuje.

V našich skeptických krajích je rozšířen bonmot: Nejde-li o život, jde o... nejde o nic. Tak tedy nyní už opravdu o něco jde.

Aby to bylo snazší, rozjela hlavní média – v čele jako vždy s těmi „veřejnoprávními“ – kampaň koordinovanou s Německem, Francií a Bruselem: Kalendářové historky o nešťastnících prchajících před válkou, vzdělaných skvělých odbornících, které naše hospodářství nutně potřebuje (přestože máme statisíce nezaměstnaných) – no prostě opis a rozvinutí slov německé kancléřky Merkelové. Ta sice současně pokrytecky tvrdí, že Německo je připraveno přijmout všechny Syřany, kteří si o to řeknou, ale současně říká, že se tím dají do pohybu již ne statisíce, ale milióny – a ti už budou „přidělováni“ do všech ostatních zemí EU. A na ty, kdo diktát odmítnou, budou prý zlí.