Z nějakých nepochopitelných důvodů se věnuje málo pozornosti útoku Franků proti Velkomoravské říši a hodně pozornosti komunistickému převratu v roce 1948. Přestože mají obě události stejně malý význam pro naši dnešní situaci a máme stejně malou šanci se z nich poučit. Jednak proto, že dnes řešíme úplně jiné záležitosti, ale především proto, že každý, kdo o takovém poučení mluví, prosazuje nějakou vlastní agendu. Občas to nabývá až tak absurdní podoby, že se varováním před opakováním Února ohánějí skuteční Stalinovi dědici z TOP09, Pirátské strany, neziskovek a havlistických bojůvek metastazovaných všude možně.

Nicméně stejně se tomu hloupému moralizování nevyhneme. Upozorním tedy na dvě myšlenkové chyby, se kterými musíme počítat.

Za prvé. Bagatelizace zločinů gottwaldovsko-stalinistického období. To, co provedli komunisté v prvních letech své vlády, bylo odporné, zločinné a neospravedlnitelné. Zničilo to životy statisíců dobrých, čestných a pracovitých lidí, včetně mnoha hrdinů protinacistického boje. Neexistuje nic, čím by se to dalo omluvit. Snad kromě extrémní hlouposti. Ti, co dnes znovu slaví Vítězný únor, jsou podle všeho tak pitomí, že si vůbec nedokážou představit, o co šlo. A to české země nechytily ze stalinismu zdaleka to nejhorší. Kdyby se tu komunisté dostali k moci v roce 1930, zabili by dva miliony lidí. Ale i tak to bylo až dost strašné.