Oslavy „Vítězného listopadu“ proběhly dle očekávání. Propagandistická masáž si trváním ani stylem nezadala se socialistickými oslavami 70. výročí VŘSR. Nemůžu se zbavit dojmu, že někdo jen oprášil a aktualizoval starý scénář, chabě přelakoval vlajky a jen litoval, že si nemůže bouchnout z Aurory na Ovara. Jak si povšimli někteří komentátoři, v roce 1989 se demonstrovalo za svobodné volby, dnes se demonstruje proti výsledku svobodných voleb. Také od jedné komediantky zaznělo, že pro volby by měla být nějaká forma řidičáku. Tak nějak se obávám, že nám ta demokracie nejen dávno odkvetla, ale i chcípla a zůstala nám jen ta „kosmetická vada“. I když to vypadá, že ona vada není ani tak kosmetická, jako spíš genetická. 

Lásko, bože, lásko. Kde ťa ľudia berú. Na horách nerastieš…

Pravda a láska se nám opět vybarvila na Národní. Obvyklá partička aktivistických prasat obsadila pietní místo a kádrovala věnce a jejich kladeče. Soudruzi aktivisté (nebo spíš Orwelovy svině?) se při tom jako obvykle chovali tak, že by se i dobytek musel stydět a svazáci z 50. let závidět. 

Senátor Václav Láska si neodpustil stupidně agresivní komentář na adresu mladého Klause, čímž se přiřadil k výše uvedenému „výkvětu“. Poskytnul tak další argument pro zrušení Senátu. Už aby to bylo...