Píšete-li kontroverzní komentáře, spoustu lidí naštvete. Nicméně skvělé je, že mnohem víc lidí nadchnete. A že vám občas zavolá nějaký ministr nebo univerzitní profesor, aby vám řekl, že už dlouho nadšeně čte všechno, co napíšete. Tentokrát jsem ale zabodoval u pána, které si vážím víc než většiny ministrů a profesorů. Jmenuje se Ladislav Větvička a je to nejpopulárnější český bloger a lidový mudrc (ten výraz není myšlen ironicky).

Minulý týden převzal moje vyjádření z rozhovoru pro Ostrava Online: „Od roku 1945 se žádná česká vláda nechovala vůči vlastním obyvatelům tak urážlivě a arogantně, jako to dělá Sobotkova vláda. Dokonce i Klement Gottwald, který byl vybaven policejní mašinérií a mohl si dovolit absolutně cokoliv, stál o lidovou podporu. Zlom přinesla až situace s imigrací, kdy česká vláda věděla, že podpora přijímání islámských uprchlíků je nulová, že to je pro lidi důležité a přesto podnikla všechno, co bylo v jejích silách, aby jich sem dostala co nejvíc. Viditelně okázale. I bruselští úředníci byli překvapeni, kolik servilnosti Sobotko-Babišova vláda projevila. Ostře to kontrastuje s Polskem, Maďarskem a Slovenskem, jejichž premiéři se postavili na obranu svých zemí. A nakonec ještě Sobotkův tajemník ještě vzkáže lidem, že bude lámat jejich odpor. To je stejné, jako kdyby premiér obešel národ, zazvonil u každého bytu, člověk by otevřel, Bohouš Sobotka by vám plivnul do obličeje, pak se na vás hezky zazubil a pokračoval k dalšímu bytu."

Viděno z druhé strany by to samozřejmě bylo možné popsat tak, že statečný premiér se postavil hordám xenofobních barbarů, kteří obývají české země a kteří slovu demokracie chybně rozumí jako právu podílet se na vládě ve vlastní zemi.

Klíč k určování opozičních skupin

V každém případě to ale znamená, že staré dělení levice-pravice je odsouváno do stále hlubšího zapomnění a že základní politické dělení se rýsuje spíše na ose establishment – opozice. Rýsují se také základní dva proudy opozičních skupin. Velmi zjednodušeně bychom mohli první z nich spojit s Martinem Konvičkou a druhý z nich s Adamem B. Bartošem. V již zmíněném rozhovoru jsem rozdíly mezi těmito proudy shrnul takto:

1) „Konvičkovi" jsou zaměřeni na obranu evropské kultury a evropských hodnot, „bartošovci" na obranu bílé rasy.