Pomalu se blíží podzim, s ním i večery, kdy budeme sedět u krbových kamen nebo aspoň u radiátoru, popíjet a číst něco, na co nebyl čas celý rok. Jestli si už chystáte zásobu knih, doporučuji nevynechat Pohřbívání svobody, zatím poslední knihu Benjamina Kurase.

Jedná se o další z řady esejů o soumraku naší civilizace. Je to žánr, který je pěstován už romantismu, ale teprve v naší době dochází svého naplnění. Prostě proto, že číst temnou předpověď umístěnou do budoucnosti je něco úplně jiného než střídat stránky knihy s pohledem do počítače, kde plynule nabíhají zprávy o dalších islamistických útocích nebo brutálních vraždách, a kdy můžeme počítat, kolik bojovníků vstoupilo do Evropy během čtení knihy. To, co před lety vyznívalo jako zajímavé intelektuální cvičení, je dnes realitou našeho života. Džihádisté s mačetami či bombami mohou být v Praze za pár hodin. A možná v ní už jsou.

Jestli se tedy raději uchýlíte třeba ke knihám s fiktivními středověkými příběhy, nikdo vám to nemůže vyčítat. Ale pokud máte odvahu přemýšlet, co se děje s naší civilizací, pak je Benjamin Kuras ideálním průvodcem. V jeho psaní je nadhled, elegance, trocha černého humoru, a především schopnost nadhledu, takže i všechny ty pohromy se prožívají o něco snadněji.

Je klíč ke změně ukryt v náboženství?

Pohřbívání svobody se stylově podobá předchozím Kurasovým knihám. Včetně toho, že jednotlivé kapitoly představují relativně samostatné celky, a dokonce i některé kapitoly se skládají z tématicky uzavřených podcelků, které na sebe navazují jen volně. Pro velmi systematické čtenáře to je poněkud frustrující, ale myslím, že většině to může být příjemné. Eseje Benjamina Kurase totiž můžete číst nesoustavně. Nalistovat kapitolu uprostřed, pak se posunout na konec, pak blíže začátku…  jako byste četli články v časopise. A z takových samostatných textů se postupně skládá celkový obraz.

Jako tradičně, ani tentokrát nechybí výpisky z jiných přemýšlivých knih. Což je – dle mého skromného názoru – nedoceněný žánr. Vzdělaný kultivovaný a všímavý člověk se vyjadřuje ke složité knize, komentuje ji ,  a doplňuje souvislosti. Když nad knihou diskutujete se zajímavým člověkem, je to úplně jiný zážitek, než když ji čtete sám. Pokud vím, v českém prostředí jsou jen dva lidé, o kterých je možné říct, že tenhle žánr zvládají skvěle. Ten druhý je Václav Klaus starší.