Dnes upozorním na další rys, který s tím souvisí. Máme tu pokus o revoluci, na záběrech vidíme hořící města, a nabízí se logická otázka. Kdo je dnešním Leninem? Kde je nový Stalin? Kde je Trocký? Měli bychom přece vidět vůdce, kteří přinášejí nové ideály a pronášejí plamenné projevy strhávající masy. V době elektronických kanálů by nový Lenin měl strhávat desítky milionů lidí. A jestli ne nový Lenin, tak aspoň nový Che Guevara.

Dokonce i ukrajinská barevná revoluce měla své tváře. Ale v USA? Možná vás napadne Bernie Sanders, jenže ten už je profesionálním revolucionářem 50 let, a v dnešním dění nehraje klíčovou roli. A v PR agenturách už nejspíš připravují americkou verzi Gréty – tedy dokonalého revolučního vůdce bez minulosti, bez chuti a zápachu.

Vidíme pokus o změnu politického režimu, který je absolutně bez osobností. Davovost dotažená k dokonalosti. A netýká se to jen těch, kdo rozbíjejí výlohy a odnášejí si televizory. U nich je anonymita pochopitelná. Jenže ta stejná davovost se projevuje i v redakcích, korporacích, univerzitách a politických stranách. Dozvídáme se, kdo byl vyhozen z New York Times, protože otiskl nesprávný komentář. Ale neznáme žádné výrazné jméno, které je za tím vyhazovem. Prý to byl „tlak zaměstnanců“. Tedy dav. Totéž se dozvídáme o korporaci Facebook, kde se proti Zuckenbergovi postavili „kolegové“.