Sociálně psychologické vysvětlení sebevražedného chování civilizace

Nejdřív to vypadalo jako fáma nebo izolovaný příběh. Ale pak těch příběhů začalo přibývat, a je to pokaždé v zásadě stejné. Naivní vítačka uprchlíků se dostane do kontaktu s islámskými imigranty. Stane se terčem násilí, případně včetně brutálního skupinového znásilnění. To ji ale nevede k tomu, aby přehodnotila svůj náhled na současnou vlnu imigrace a zavádění islámských zvyků. Spíš to působí dojmem, že byla utvrzena v naivním proimigračním pohledu. Soucítí s útočníkem více než sama se sebou a snaží se záležitost zamaskovat. A její kamarádky jí v tom podporují. Samozřejmě, takových případů nejsou miliony. Přesto už můžeme mluvit o tom, že se vyskytují systematicky. Takže se nabízí otázka – jak jim rozumět a co z toho vyplývá.

Populární a rozšířený výklad hovoří o tom, že sexuálně neuspokojené masochistické dívky si tak plní skryté touhy. Nechci tvrdit, že to v jednotlivých případech nemůže hrát roli, nicméně jako vysvětlení sebevražedného civilizačního fenoménu to není dostatečné. Zvláště s ohledem na to, že nová generace nemá nejmenší problém přiznat si, jaký druh sexuálních aktivit potřebuje, a obstarat si to nějakým celkem bezpečným způsobem. Další výklad může připomínat tzv. stockholmský syndrom, tedy situaci, kdy dojde k psychickému sblížení únosce a oběti. Jenže v případech, o kterých mluvíme, neprobíhal dlouhodobý kontakt potřebný pro vytvoření citové vazby. Navíc z hlediska islámského kolonisty je znásilněná dívka stvoření na úrovni dobytka, stockholmský syndrom tedy v úvahu nepřichází.

Proč političtí vězni milovali Stalina

Pro lepší pochopení zmíněného fenoménu se zkusme vrátit do Sovětského svazu roku 1956, kdy Chruščev odhalil Stalina jako zločince. Většině lidí to bylo jedno, protože komunisté byli dál pevně u moci. Jiní se radovali, protože správně odhadli, že dojde k určitému zmírnění brutality režimu. Ale tisíce jiných upadaly do depresí, v mnoha případech docházelo na sebevraždy. Raději smrt než život s vědomím, že tatíček Stalin byl celou dobu zločinec.

Tuto bolest neprožívali jen vysocí funkcionáři bolševického režimu, ale ve stejné míře i oběti, včetně vězňů v sibiřských koncentračních táborech. I mnoho z nich bylo pevně přesvědčeno, že Stalin je hodný člověk a tvrdý boj proti buržoazii potřebný a oprávněný. Pouze v jejich konkrétním případě mělo dojít k omylu.

Jedna skutečnost, mnoho světů

Jedna z tradic sociální psychologie, která vede až k G. H. Meadovi, hovoří o sociální konstrukci světa. Připomíná, že ke všem lidem se dostávají stejná fakta. Ale příslušníci různých skupin těm faktům dávají různý smysl a staví z nich vlastní obrazy světa. Náš mozek prostě vezme suchá neutrální fakta a vystaví z nich příběh, který dává smysl. Takové příběhy nám usnadňují život a orientaci ve světě, bez nich fakticky nejsme schopni žít. Jakmile je příběh vystavěn, každá další skutečnost je vysvětlena tak, aby do příslušné verze světa zapadala – aby potvrzovala, že jsme všechno dosud viděli správně. Pokud se nově zjištěná skutečnost do příběhu nehodí, náš mozek ji jednoduše vygumuje.